30 případů majora Zemana: Po změně režimu bylo všude plno demokracie, ale seriál měl jít do trezoru

30 případů majora Zemana: Po změně režimu bylo všude plno demokracie, ale seriál měl jít do trezoru
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Právě tento seriál byl z celé předrevoluční tvorby odsuzovaný nejvíce. Trvalo velice dlouho, než se kriminální příběhy vrátily k televizním divákům. Do vedení televizních stanic se dostali lidé, kteří vše, co bylo natočeno v době normalizace považovali za propagandu socialismu.

Taková tvorba podle vrcholných manažérů neměla mít v moderní době místo a raději začali po vzoru západních televizí kupovat balíky zahraniční tvorby, o jejíž kvalitě by se dalo polemizovat. Nikdo si nechtěl zadat s minulým režimem a uvedení Zemana bylo oddalováno, přestože diváci by si na „staré časy“ občas rádi zavzpomínali. Proti sobě stály dvě skupiny lidí. Značná část lidí ovlivňující obsah médií byla proti uvedení, obyčejní diváci nechápali, proč by se na kriminální příběhy nemohli podívat. Měl snad seriál probudit jejich touhy po době minulé?

Seriál byl haněn a špiněn, stejně jako bylo zle pohlíženo na Vladimíra Brabce, který ale rozhodně nikdy své nejslavnější role nelitoval.

Před opětovným uvedením seriálu o něm vyšlo tisíce článků, které ho kritizovaly a měly všechny lidi utvrdit v tom, že chtít se pár večerů dívat na staré kriminální příběhy je pomalu zvrhlostí.

Slováci se toho nebáli

Na celé situaci kolem Zemana a další „normalizační tvorby“ bylo nejzajímavější to, že na Slovensku to tak neprožívali a staré předrevoluční seriály začali na obrazovky vracet, a to dokonce s původním českým zvukem. V Česku se občas některé díly začaly objevovat v malých regionálních kinech. Těm začali ubývat návštěvníci a nemohli si dovolit nakupovat drahé americké velkofilmy. V rámci různých festivalů a retro klubových večerů se pomalu ze Zemana oprášil usazený prach.

Železný byl hodně urputný

Vladimír Železný, zdroj: Pavel Gwužď / TV Nova

Nepřítelem číslo jedna byl pro fanoušky českých starších projektů tehdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný. Vypadalo to, že nepustit 30 případů majora Zemana na obrazovky si vzal jako životní poslání. Marné byly hlasy diváků, že i Febiofest už vzal seriál na milost.

Anketa a odezva

V roce 1997 internetový portál iDnes vyhlásil anketu, zda by si diváci návrat Zemana přáli. Přestože jednoznačně většina zapojených lidí byla pro vysílání, televize nijak nereagovaly. V roce 1998 se do toho vrhla soukromá televize Markíza a odvysílala celý seriál. Kriminální příběhy šly sice později večer, ale lidé si na ně počkali. Reakce byly dobré a většinou se týkaly známých herců, které diváci měli rádi a seriál jim je dokázal připomenout.

Sledovanost seriálu, která stoupala, samozřejmě nebyla přehlédnutá i českými médii, a tak vznikl nápad natočit pro ČT dokumentární cyklus, který by kriminální případy rozebral a odkryl jejich pozadí i skutečné příběhy, které byly inspirací. Tyto dokumenty měly být uvedeny před každým dílem ožehavého seriálu.

Nikdo nečekal, že největší mediální senzaci bude nakonec příběh herečky Renáty Doležalové, která si v seriálu zahrála první ženu Zemana a kterou na obrazovce zastřelil agent Bláha v podání Radka Brzobohatého v epizodě Konec velké šance.

Zdroje článku:
  • Kniha 30 případů majora Zemana, vydal Dobrovský v edici Omega 2014, ISNB: 978-80-7390-232-2,
  • autorský článek