Televizní diváci vás nyní mohou vídat v seriálu Zlatá labuť. Jak vzpomínáte na natáčení? Přenesla jste si dobovou eleganci i do současnosti?
Jestli jsem to nějak přinesla do svého života? Nevím, to asi ne. Vždycky tam přijdeme a člověk nějak funguje v tom světě, který vytvořil. Ale asi úplně nejsem ten, kdo by si roli bral domů. A nějaké pocity? To si nechávám na natáčení.
Setkali jsme se na projekci prvních dílů seriálu. Jaké to je pro herce, vidět úplně poprvé výsledek natáčení?
Člověk má samozřejmě ještě pořád na mysli ty různé věci ze zákulisí, takže když vzpomíná, co při tom natáčení zažíval a tak, tak se tomu někdy směje. Možná jste to na projekci slyšeli. Občas někdo nechápal, proč se smějeme, ale my jsme věděli. Nicméně pardon, jak zněla otázka?
Je to jiné sledovat s lidmi, se kterými jste to natáčení zažila, než když na to koukáte sama s někým blízkým?
Ano, když jsem to viděla úplně poprvé, moc se mi to líbilo, jsem z toho nadšená. Samozřejmě, já jsem vždycky kritická sama k sobě a všechny ostatní herečky mi přijdou úplně úžasné. Ale tak to máme všechny, takže se vzájemně chválíme, jak jsme dobrý. A o sobě vždycky musíme říct, jak jsme příšerný.
Beáta Kaňoková, Marta Dancingerová a Simona Lewandowská v seriálu Zlatá labuť (2023)
Líbíte se sama sobě, když se vidíte na záznamu?
Já myslím, že každá herečka vám odpoví, že to je strašně těžké se na sebe koukat. Ale už jsem si nějak zvykla. Už nejsem tak kritická sama k sobě, říkám si, tak už je to natočený a už s tím stejně nic neudělám.
Láska a intriky v Zlaté labuti i Dunaji. Česká a slovenská verze seriálu se liší |
Co děláte proto, abyste v osobním životě nepodléhala trendům a tlakům současnosti? Momentálně třeba těch, že musí být všichni navždy mladí, nebo tlak společnosti na to, že musí být humor za každou cenu korektní?
To je asi potom o každém člověku, jakou má osobnost. Jestli zvládne ten tlak a dokáže být sám sebou. Já si myslím, že moji rodiče vždycky ve mě i v mé sestře dokázali podporovat takové to zdravé sebevědomí. Takže já jsem nikdy neměla potřebu se připojovat k nějakým skupinám a řídím se tím, jak věci sama cítím.
Když dojde i na partnerské posezení, musí být vždy čistý stůl?
Jo. Já jsem člověk, který si myslím, že se naučil upřímnosti. Respektive opravdu si ji velmi vědomě uvědomuji a snažím se na tom pracovat a vyžaduji to i od ostatních. Upřímnost je podle mě základ jakéhokoliv čistého vztahu.
Co když se setkáte s nekorektním jednáním?
Myslím, že jsem dostatečně silná, abych dokázala dát najevo, že s tím třeba nesouhlasím.
Co vás osobně v životě inspiruje k tomu, abyste na sobě pracovala?
To asi člověk vždycky musí najít v sobě sám nějaké odhodlání. Určitě si myslím, že jsem vždycky měla nějaké ambice, což asi také podporovalo tu chuť něco dokázat. Ale asi nejsem ten člověk, který by za tím cíleně šel. Myslím, že jsem měla velké štěstí, že se mi ty různé věci dost děly samy. Tak to i beru. Je to příjemné a určitě to není samozřejmost.
Polyamorie pro mě není. Nedokázala bych tak žít, říká Beáta Kaňoková |
Co máte radši v osobním životě – kino, nebo domácí sledování filmů?
Mám ráda, když můžu vyjít do společnosti, takže kino.
Můžete si dopřát, coby takto krásná herečka také pizzu a těstoviny? Nebo všechno musíte zase rychle vycvičit?
Já jsem hrozná, já vůbec necvičím. Mám zatím štěstí, že mám asi dobré geny. Ale myslím si, že už bych mohla začít zase něco dělat. Od začátku roku si říkám, že bych opravdu měla. Ale jinak to je tak, že sním cokoliv a moc to na mě naštěstí není vidět.
Vypadáte výborně, ale je to pro vás opravdu důležité?
Jo. Tak ono je asi vždycky důležité, jak se člověk cítí sám v sobě. To potom vyzařuje i navenek. Jsou dny, kdy vám spousta lidí řekne, že vám to sluší a vy se tak zrovna necítíte. To se mi děje. A pak jsou dny, kdy se cítím dobře a myslím si, že to i vyzařuji navenek.
Jste konzumentkou bulváru?
Já jsem určitě konzumentkou bulváru! Máme takovou skupinu s holkama na messengeru a tam se občas objeví právě nějaké bulvární články, které si vzájemně posíláme. Ale sama to nevyhledávám.
Za roli Karolíny jsem neskonale vděčná, říká herečka Beáta Kaňoková |
Necháte si poradit od kamarádek i to, jaký mají názor na nového přítele?
No, tak samozřejmě. Je to pro mě důležité, jak ho kamarádky vnímají. Ale je tam i takový ten vzájemný respekt. Někdy třeba vidíte, že je někdo s někým šťastný, ale neumíte si představit, že byste s tím člověkem byl vy... To se asi někdy děje. Vždycky jsem moc ráda, když má někdo fungující vztah a vidím, že jsou spolu dva lidé šťastní.
Co očekáváte od svého protějšku?
Určitě respekt, úctu, upřímnost. To je asi pro mě to nejdůležitější.
Když se vrátíme k seriálu Zlatá labuť, byla to doba, kdy Čechy čekala nejtěžší historická zkouška. Přemýšlíte někdy nad tím, jak to vůbec lidé mohli zvládnout se ctí?
Já si to moc neumím představit. Ono asi vždycky, když přijde nějaká taková realita, tak se s tím člověk nějak vyrovná, protože musí. My už to známe dnes z jiného pohledu. Samozřejmě už nemáme ty jejich zkušenosti, máme už jenom ta fakta. Asi to muselo být šílené. Ale věřím tomu, že člověk si zvykne na spoustu věcí a přizpůsobí se i těžkým životním situacím.
Jste ráda, že jakožto žena žijete právě v dnešní době?
Jsem ráda za to, v jaké době žiji. Ta otevřenost samozřejmě občas s sebou nese i tu hyperkorektnost, což není úplně dobře. Ale myslím, že otevřenost je důležitá. I to, že se o různých tématech mluví je velmi důležité. A popravdě si myslím, že se ještě u nás mluví málo.
Kdybyste mohla být ambasadorkou čehokoliv, zvolila byste si nějaké konkrétní téma? Třeba manželství pro všechny?
Určitě manželství pro všechny. A to, co prosazovala třeba Danuše Nerudová, všechna témata mi byla velmi blízká. Třeba to, že by se měla přehodnotit definice znásilnění. To je velmi důležité, aby se stalo. Nebo obecně konsenzuální sex. To je také velké téma a mělo by se řešit, nebo by se o něm mělo víc mluvit. Mám často pocit, že společnost říká, že se o něčem mluví moc a že se to otevírá zbytečně a pořád dokola se v tom vrtáme. Ale já si myslím, že to je ještě pořád málo. A že pořád to ještě není v tom podvědomí tak zakořeněné, abychom to přestali otvírat.
Říkají to o tom vrtání podle vás spíš „staré struktury“ a lidé, kterým je pohodlné nic neměnit?
Je to možné. Ale spíš si myslím, že spousta lidí opravdu ani nemá ty zkušenosti, nebo si často ani nepřiznají, že něco podobného zažili. Je to velmi těžké hodnotit, někdo má třeba jiný názor. Já to respektuji. Zároveň si myslím, že tím, že se o těch tématech mluví a zveřejňují se konkrétní příběhy, tak na tom jediném se dá opravdu ukázat, jak to je.
