Setkáváme se na soustředění finalistů Muže roku. Co jsou pro vás u muže zásadní hodnoty?
Stoprocentně smysl pro humor, dobrosrdečnost a musí se o sebe i mě chlapec nějakým způsobem postarat.
Konkrétně jak? Jaké věci vás naladí na tu správnou vlnu?
Zkrátka nemám ráda, když se cítím jako matka toho chlapa. Když dokážu udělat víc věcí než on za den. Nemám ráda lenost. Mám ráda, když je někdo ambiciózní. Jsou to spíš všechno vlastnosti. Vlastně jsem nikdy moc nedala na vzhled, ale spíš na to, jak mi s tím člověkem je, jakou máme chemii a jak nám to prostě klape, jenom že vedle sebe stojíme.
V jakém ohledu s vámi čaruje léto, jak vás osobně mění?
(smích) Jsem strašně rozjetá v létě. Mám pocit, že celý rok spím a potom najednou přijde léto, probudím se a rozkvetu. Ačkoliv mě dost vyčerpává poslední dobou to vedro, což nechápu, protože jsem vždycky měla vedro strašně ráda. Byla jsem takovej plaz, co se vyhříval ještě na kameni, když bylo čtyřicet stupňů. A teď jsem úplně mrtvá z toho. Každopádně léto tak či tak zbožňuju. Můžeš chodit, v čem chceš. Je plné krásných akcí, jako je třeba dnešek, a potkáváš spoustu lidí, kteří jsou nabití, pozitivní a usměvavý, protože to slunce jim tu pozitivitu dodává.
Kdo jsou lidi, u kterých dobíjíte baterky?
Jsou to zvířata a je to příroda. Lidi to určitě pro mě nejsou. Jsem spíš tady v tom trošku introvertní. Kdybych si ty lidi měla vybrat, tak by to byli spíš hodně blízcí přátelé. Ale radši dobíjím ty baterky sama třeba u vody nebo tak.
Pramení ta empatie ke zvířatům taky ze zklamání v lidech?
Možná by mi moje terapeutka řekla, že to tak určitě je, ale nemyslím si to. Vždycky jsem měla ráda zvířata, i když jsem ještě žádná zklamání v lidech neměla. Vždycky jsem k nim tíhla asi víc než k lidem. Takže si nemyslím, že by to bylo nějaké zklamání, zklamání z lidí. Spíš opravdu jenom ta láska k němým tvářím.
S kým si z rodičů momentálně kvalitněji popovídáte? S mámou, nebo s tátou?
To bych nerada asi takhle veřejně hodnotila. Když na to dojde, tak věřím, že si dokážu popovídat s oběma.
Co váš bratr, jakou je vám oporou v životě?
Brácha je strašný miláček. Zaprvé je to hrozně talentovaný muzikant a zadruhé on je přesně ten člověk, který v mém životě určuje kvalitu muže. (smích) Přece je to jen starší brácha a já k němu nějakým způsobem vzhlížím. A jeho smysl pro humor naprosto miluju. Takže potřebuju, aby můj partner měl potom přesně takový humor, že si v něm s ničím moc nebere servítky.
Jak reflektujete svoji cílovku, svoje posluchače? Dostáváte zpětné vazby určitě i od tiktokové generace. Jak na vás působí?
Strašně těžko se mi to hodnotí, protože jsem v nějaké své bublině. Hrozně mě mrzí, jak se k sobě lidi chovají na sociálních sítích, vyjadřují se k sobě, mají furt potřebu říkat svůj názor, ačkoliv nikoho nezajímá. Ale chápu, že o tom ty sociální sítě jsou. Víc mě mrzí to, že už se to překládá pomalu i do reálného života, kdy se na sebe všichni jenom mračíme. Přitom mám trošičku pocit, že to je nějak zakořeněné jenom tady v České republice. Když jedeš za hranice, tak tam jsem snad v životě nezažila, že by se někdo na někoho mračil, že by byl nějakým způsobem nepříjemný. Samozřejmě taky někdy jo, ale většina tam byla vždycky pozitivní. Tady, nevím proč, to máme asi nastavené v hlavě, že musíme být nejdřív na sebe hnusní, abychom se potom spolu mohli kamarádit.
Co detox od sociálních sítí? Zkoušela jste ho?
Zkoušela. A mám ho v plánu i na podzim. Docela velký. Ale teď vzhledem k tomu, že 4. října máme křest druhé desky v Lucerna Music baru a v září nám ta deska vychází, tak potřebuju mít sociální sítě dost nabombené a musím se jim hodně věnovat. Mám na to i celý tým lidí, co to se mnou probírá a řeší. Takže teď se ho úplně vzdát nemůžu, protože nejsem hloupá a vím, že je to v současnosti nejlepší marketing, jaký asi můžeme na nějaké věci mít. Jak se zapromovat. Teď se tedy sítím věnuju hodně, ale těším se na to, až bude po tom křtu a já si od nich odpočinu.
Je to vzrušení z každé desky, z každého singlu úplně stejné?
Myslím si, že teď je větší než z toho prvního. Protože jsem na to víc pyšná. Mám z toho asi větší radost, než z té první desky, která byla takové první dítě a já jí miluju. Ty písničky jsou nádherné. Ale ta druhá je přece jenom taková určitě víc vypiplaná. Makali jsme na ní dýl, delší čas, víc lidí a je fakt taková jako „all in“. Buď, anebo.
19. dubna 2022 |