„Především miluji životní příběh Coco Chanel. Snad víc než výrobky samotné,“ přiznal Josef Maršálek. „Myslím si, že člověk by měl jít spíš po těch příbězích než po věcech.“ Šperk by si klidně sám koupil, kdyby po něm toužil a nabádá k utrácení i ostatní, ale tento jako spoustu jiných věcí, dostal. Od lidí, kteří ho mají rádi a oceňují jeho práci.
„Mám ho už čtrnáct let. Pochází ještě z dob, kdy jsem pracoval v cukrárně londýnského obchodního domu Harrods. Dělali jsme tam i prezentace pro módního návrháře Karla Lagerfelda, když třeba promoval nový parfém a jednou za čas u nás přistál pěkný dáreček,“ usmívá se při vzpomínce.
Sám není žádný „drobeček“ a jeho publikace mají podobný ráz. Jsou rozsáhlé, výpravné, obsažné a pořádně těžké. Ale každý, kdo miluje cukrařinu, je chce ve své knihovně mít. Tentokrát přidal Maršálek do knihy i kapitolu věnovanou kuchařskému kumštu a vytváření zásob. „Ty jsou důležité. Marmelády, džemy, nakládaná zelenina, kompoty, chutney, fermentovaná zelenina….,“ vyjmenovává, co všechno lze podle jeho receptur vyrobit. Jemu samotnému se už do spíže dávno nevejdou, proto je má v garáži.
„Kdyby se něco stalo, tak přežijeme ještě další dvě generace, všechno máme,“ říká se smíchem. Chybí mu jenom bunkr, který si už nemálo lidí pořídilo v obavách před další světovou válkou. „Tak to ne, nejsem maniak. Ale mít doma zásoby pro strýčka příhodu se vyplatí. Vytvářeli si je už moji rodiče, prarodiče i praprarodiče. Protože pak třeba nečekaně přijde na návštěvu sousedka a vám stačí pouze otevřít sklenici něčeho dobrého,“ radí Maršálek, který se svým partnerem Petrem Tejmlem žije v Jižních Čechách.
Společně nedávno na osm dní navštívili Japonsko. „V minulosti jsem se s Japonci potkával často pracovně, takže mám jejich mentalitu nacítěnou, ale měl jsem v hlavě spousty otázek, jaké je to tam u nich,“ prozrazuje důvod cesty Maršálek.
„Odjížděl jsem bez velkých očekávání a vrátil se úplně fascinován. Jídlo, mezilidské vztahy, úslužnost, pokora, mezigenerační úcta, to vše mě ohromilo. Hodně vnímám i drobnosti. A tam jsem viděl, jak průvodčí projde vagónem a než přejde do dalšího vozu, otočí se ke všem cestujícím čelem a ukloní. Takové věci mě strašně inspirují,“ vypráví Maršálek, jehož kniha se nejmenuje Sklizeň náhodou. „Co člověk do světa vyšle, to se mu vrátí,“ vysvětluje.
Petr Tejml a Josef Maršálek v zákulisí StarDance XII (Praha, 9. prosince 2023)
V Japonsku ochutnal i tamní delikatesy „Mají tam fantastické sushi a wagyu, což je nejdražší hovězí za světě. Chov krav je tam geneticky řízený a jejich maso vypadá jako mramor,“ zavzpomínal. Večeři platil jeho partner, který ho na ni pozval u příležitosti Maršálkových narozenin. „Nebylo to tak drahé. Degustační menu pro oba stálo asi 1 600 Kč,“ říká Tejml.
V létě ho čeká cesta do Austrálie, kam je pozvaný jako porotce na výstavu morčat. Je prvním Čechem – odborníkem na hodnocení morčat, jemuž se této cti dostalo. Sám je jejich chovatelem a zároveň vysokoškolským pedagogem. „Teď je období jarních mláďat, tak se jejich počet mění, ale zhruba jich máme sto padesát,“ říká. Všechna má očipována a považuje za vyloučené, aby se mu některé někam zaběhlo.
Já už to mám vyřešené, bojuji za jiné, říká Josef Maršálek |
Petra Tejmla v Japonsku ze všeho nejvíc ohromilo akvárium Kaiyukan v Ósace, jež je považováno za největší v zemi. „Je to osmipatrová budova, kde nahoru vyjedete jezdícími schody a dolů pak scházíte po spirálovitém schodišti, přičemž uprostřed je obrovské akvárium s různými druhy žraloků, rejnoky, mantami a dalšími mořskými tvory,“ popisuje.
„A kolem jsou ještě další akvária koncipována podle biotopů, takže od severských až po ty tropické,“ prozradil, jak s Maršálkem strávili poslední odpoledne před odjezdem domů. „Kdybych tam mohl být celý den, tak toho využiju. Bylo to nejhezčí akvárium, jaké jsem kdy viděl,“ dodává.
