Nedávno jste vzbudit vlnu obdivu se svojí zahrádkou. My jsme na takovém zázračném místě. Je to vaší energií, že se všemu tady tak daří?
Na ty kytky musíte mluvit. Povídat si s nimi, protože to je živý organismus.
Zpíváte kytkám?
Někdy. Když mám nějakou novou písničku, skládám něco, tak jim to zazpívám. Manželka se tady směje, já vždycky čekám, jestli se ta kytka nějak více rozvije, nebo ne.
Vás letos čeká jubileum, to můžeme prozradit. Co pro fanoušky chystáte?
Letos slavím kulatiny. Sakramentské kulatiny. Kolik to už je? Třicetkrát dva plus deset. (smích) My jedeme teď turné, máme letní spíš venkovní akce. Ale na podzim chystáme spoustu velkých koncertů, především krajská města. Jenom tak namátkou, máme tam Hradec Králové, Plzeň, Prahu, ale i Bratislavu a Banskou Bystricu a spousta dalších. Na daliborjanda.cz máme seznam, kde budeme hrát. Budeme tam mít hosty, ale bude samozřejmě kapela Prototyp a moje dcera Jiřina Anna Jandová. Tím v prosinci zakončíme to turné. Uvidíme příští rok, jak to bude dál. Až podle toho, jak se budu cítit a jak budu mít náladu.
21. března 2023 |
Před dvěma lety jste bojoval o život. Přehodnotil jste něco, jste teď na sebe opatrnější?
Určitě. Když mi někdo zavolá, že chce dva koncerty po sobě někde, tak bohužel. S manažerem Karlem Morýnem jsem domluvený na tom, že mezi koncerty chci mát volno pět dní. Přes to vlak najede. Jiné je, když je to nějaká akce, párty, kde třeba kamarádům slíbím, že přijdu. Ale co se týče koncertů, tak minimálně těch pět dní, týden mezi tím volno. To jsem si dal závazek a to dodržuju. Někdy mám problém i s televizí, i mezi natáčením si taky dělám volno. Chci mít vždycky klid, odpočinek, věnovat se relaxačním záležitostem. Chodím na masáže, různé jemné rehabilitace.
Aby to nevyznělo ošklivě, však jste zasloužilý umělec…
(smích) Já jsem ho nikdy nedostal, i když jsem byl třikrát Zlatý slavík. Já jsem v té době nebyl typ pro soudruhy, aby mi dávali zasloužilého umělce. To dostávali jiní.
Víme, že pan Jakeš nemohl přenést přes srdce, kolik vyděláváte.
Co já, ale kolik vydělávala republika na mě? V té době to byly opravdu desítky milionů, co na mě stát vydělával z prodeje desek. Ono to vypadá strašně megalomansky ty peníze, ale na druhou stranu já jsem měl z padesáti korunové desky tři koruny padesát haléřů. Takže kolik z toho měl stát, když se prodalo přes milion desek, si dokážete spočítat.
Dalibor Janda s manželkou a dcerou (2018)
Takže dnes, když jsou prodeje nižší i kvůli streamování, se vám spíš vyplatí nechat si to sám vylisovat pro skalní fanoušky?
Cédéčka se zaplaťpánbůh pořád prodávají. Poslední dobou lidi na koncertech znovu kupují LPíčka. Udělal jsem pár kusů na zkoušku a ty zmizely. Co je teda zázrak. Nechápu, že si lidi kupují ve velkým množství moje plakáty, to jsem překvapený. Nejlepší je, když na záchodě je můj plakát. Tam sedíte docela dlouho a koukáte se přímo na ty dveře, kde je ten plakát. To je vždycky docela příjemné. (smích)
Osmdesátkové podobizny?
Ne. Teď nové plakáty.
Nepijete, nekouříte, zdravě se stravujete i díky zahrádce, tak kdy vůbec chodíte k doktorovi?
Chodím na kliniku krásy na takovou relaxaci. Věnují se mi, mají tam šikovná děvčata, sestřičky, které mě tam obskakují speciálními přístroji. To je docela příjemné, to se mi líbí. Mimo to chodím na masáže i k jednomu Číňanovi. Jmenuje se pan Meng. Má takový zvláštní styl masírování. Bavím se tím a vím, že si tam trošku zdřímnu a odpočinu si u toho.
Doma od vašich holek se rád necháte obskakovat, nebo vy děláte snídaně do postele?
Ony mě obskakují a docela se mi věnují. Manželka vaří a i snídani mi vždycky přinese nachystanou. Obě dvě holky se o mě starají. Někdy až moc. Někdy si říkám, že si občas můžu taky něco udělat sám. Ale jinak mám spoustu koníčků. Mě baví historie, takže se ještě přehrabuju v různých věcech, sbírám císaře, panovníky. Některé tady mám i na zahradě, velké sochy. Mockrát to tady i filmovali. Jinak se ještě zabývám trošku numismatikou.
Do čeho nejvíce investujete? Do jaké doby?
Nejvíc jsem zatížený, to je tak pudově, to přijde samo, na začátek baroka. Takže Leopold I. je zajímavý, medaile a mince. Potom samozřejmě období Franze Josefa. To bylo neskutečné. Oni začali od krejcarů přes zlatníkové měny a pak začala vlastně za Franze Josefa korunová měna. Často tady říkáme, že jsme vymysleli korunu, ale ta už začala za Franze Josefa. Tam už byla korunová měna, razily se desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny zlaté, stříbrné. Tehdy ta měna opravdu měla cenu. To bylo něco, když jste měl v ruce třeba tu pětikorunu stříbrnou. Měl jste nejenom tu minci, ale kus stříbra nebo zlata. Dneska nevíte, co máte v ruce. Dokud to máte v ruce a něco za to koupíte, tak ještě dobrý. Ale když to na té ruce necháte dva tři roky a nic s tím neděláte, tak z toho máte skoro polovinu.
Děsíte se toho, jako ztrácejí peníze hodnotu?
Děsím a proto taky říkám, že lidi by měli investovat do více věcí. Má to být rozprostřeno, to znamená, pokud máte těch peněz víc, tak do nějakých nemovitostí, pokud si můžete dovolit koupit nějaký zlato, stříbro, tak je to taky dobré. Zlato, to je jasné, ale věřím tomu že stříbro půjde strašně nahoru. Je strašně podhodnocené. Poroste, tak je dobré kupovat stříbrné věci. A potom samozřejmě sběratelské záležitosti. Hodnota sběratelských věcí? Ta roste pořád.
První edice LP, že…
Taky. Dokonce jsem si teď kupoval staré desky od Pink Floyd. Někdy je koupím třeba i na Aukru. Některé desky se opravdu dnes prodávají třeba za 1 500 korun. Koupil jsem Sergeanta Peppera od Beatles. Mám všechny desky od Electric Light Orchestra, protože podle Jeffa Lynneho z kapely jsem se učil trošku aranžovat. Ta jejich muzika byla taková učitelka mých písniček, mých aranžmá. Snažil jsem se to naposlouchat a něco se z toho naučit.
Dalibor Janda v letech 2021 a 1985
Nedávno v Letňanech vystoupili Depeche Mode. Ty vás chytli?
Ne. V osmdesátých letech jsem měl 250 koncertů za rok, strašně jsme jezdili. A Depeche Mode? Mám spíš rád víc rockovější, melodičtější věci, přímočaré, ten suchý, normální bigbít, což jsem hrával a zpíval hrozně dlouho. Spíš mi potom imponovaly Deep Purple a takovéto hardrockové kapely. To jsem zpíval taky hrozně moc. Byla také koncem sedmdesátých let fantastická kapela Creedence Clearwater Revival. Tam zpíval John Fogerty tím takzvaným chraplákem. Mně se to hrozně líbilo, snažil jsem se ty písničky zpívat a napodobovat ho. Zalíbil se mi tento styl. Na Slovensku se říká „zachrípnutý hlas“. (smích)
Ještě jsem skončil u AC/DC, ale pak už dál už jsem to přestal sledovat. Už to bylo na mě až příliš ultra, jak se říká. To už potom je spíš pro ultrafandy, kteří jsou zažraní do tvrdé muziky. Snažil jsem se ale poslouchat úplně všechno, od elektronické muziky, což byly Kraftwek třeba, až po opravdu hard rock. Lehkou country mám taky rád, to dokážu taky poslouchat. Té muziky je spousta. Nejsem ten, že bych měl takhle tu clonu a že bych řekl, já jsem Depešák, nebo já jsem tohle.
Děkujeme, že jste nás přijal u sebe na návštěvu, přejeme hodně zdraví a aby si užili vaši fanoušci jubilejní koncerty.
Na příští rok chystám nové album, mám tam zase nějaké demo písničky, takže uvidím. Určitě něco bude nového, ale letos už na tom dělat nebudu, protože těch koncertů máme dost. A říkám, mám spoustu zálib, tím se bavím. Těším se vždycky na to, že zas něco nového mi tady na zahradě vykvete, vyroste. Že mi vyroste v hlavě nějaký nový nápad, takže člověk musí pořád dělat, protože těch fanoušků jsou fakt tisíce, kteří čekají na nové písničky, takže nesmím je zklamat.
14. listopadu 2021 |
