Jak vypadá ráno u vás?
Jestli se ptáte na snídani, tak dnes máme trošku na spěch, což znamená páreček. (smích) Jinak si ale na prvním jídle dne dáváme dost záležet, snažím se je pojímat hodně klidně. Ideální je léto, protože snídat na terase je něco nádherného - bývá tu s námi i pejsek, který miluje zeleninu, hlavně papriku, takže vždy čeká, co na něj zbyde. Říkáme tomu, že jíme „něco s něčím“. Na stole nechybí ovoce, zmíněná zelenina, ale i moje zavařeniny nebo vaječná omeleta. Sladkosti u nás moc nenajdete, já cukru neholduju, pokud tedy nemusím. U meruňkových knedlíků udělám samozřejmě výjimku. Pijeme čaj, káva přijde na řadu až později. Mně stačí tak jedna denně.
Kávu moc nepijete, nesladíte, nekouříte. Máte vůbec nějakou neřest?
Co se týká jídla asi ne. Ale pokud se to dá považovat za neřest, pořád něco hledám. Klíče, mobil... Vím, že pro podobné případy existují vyhledávací aplikace s čipy, ale já bych pak asi hledala i je. (smích)
K vašemu rituálu určitě patří i ranní cvičení.
Snažím se cvičit každý den, mám svou speciální sestavu cviků na páteř, které mohu vřele doporučit. Dostala jsem je kdysi od Pavla Koláře a mohu potvrdit, že pravidelnost prostě funguje. No a pak v létě plavu, pokud to čas dovolí, tak každý den.
Pojďme ale zmínit ještě jedno ráno. To po vašich letošních narozeninách, které jste oslavila koncertem v O2 areně. Jaké bylo?
Hlavně bylo v mé vlastní posteli, protože dvě předešlé noci před koncertem jsem spala v hotelu, který přímo sousedí s O2 arenou. Jistěže jsem byla pěkně zlámaná, ale šťastná. Koncert byl úžasný, mám velkou radost, jak se povedl.
Mnoho účastníků koncertu zmiňuje moment, kdy s vámi v jednu chvíli vystoupilo 77 stepařů.
To byl nápad producenta koncertu Leoše Mareše. Všechno dal dohromady stepařský mistr Tomáš Slavíček, se kterým často spolupracuji. Ale tohle bylo opravdu něco. To jednotné dunění při písni Archimedes vyvolalo mrazení i u mě, nemyslete si! Pro Tomáše to byla několikaměsíční práce na choreografii, protože zkoordinovat tolik nohou, aby to mělo hlavu a patu, není žádná legrace. Při zkoušce se nám molo dokonce pěkně pod takovým náporem rozhoupalo. Na koncert vše ale technici už vyřešili, aby bylo v pořádku.
S diváky zřejmě lomcovaly emoce, ale co vy? Vám se daří případné dojetí držet při vystoupení na uzdě?
No to víte, že je to těžké. Když s vámi zpívá celá hala Podívej, kvete růže nebo když se při duetu s Olgou Lounovou Oh, Baby, Baby rozsvítí v hale tisíce světýlek, začne se svírat hrdlo i mně. (smích)
Legendární Bulhary si s vámi přišli zahrát i JAR, což prý Dana Bártu stálo zub? Jak to bylo?
No to se Danovi povedlo! Dal na Instagram naši společnou fotku ze zákulisí, kde se směje a opravdu mu zub chybí. A svedl to na mě! Přitom mu tam ten zub chybí už nějakou dobu. Toho vtípku se ale chytla média a druhý den mi Dan volal celý zkroušený a moc se omlouval, že to měla být legrace. Ale znáte to, „média“ se chytnou všeho. (smích)
V čem se bude lišit váš další narozeninový koncert, který byl posunutý na únor?
Musím přiznat, že se mi dost ulevilo, když padlo rozhodnutí, že mezi oběma koncerty bude pauza. Přeci jen něco tak náročného absolvovat dva dny za sebou by byl neskutečný nápor. Nicméně na 4. února 2025 se už moc těším. Pojetí koncertu zůstává stejné, změní se jen někteří hosté a novinkou je, že publikum na ploše bude tentokrát moci sedět.
Váš dvorní vizážista a imagemaker Zdeněk Fencl tvrdí, že jste ve své životní formě. Jak to vnímáte vy?
Asi bych s ním souhlasila, nic mě výrazně netrápí ani nebolí, budu moc vděčná za to, jestli to takhle ještě nějakou dobu vydrží.
Mimochodem, letos slavíte nejen 60 let na scéně, ale i třicet let spolupráce se zmíněným Zdeňkem Fenclem.
Je to neuvěřitelné. Pamatuji si, jako by to bylo včera, někdo mi ho doporučil coby skvělého kadeřníka v salónu v Haštalské ulici a mně se hned zalíbil. Měla jsem školu od těch nejlepších kadeřníků své doby a on byl už tehdy moc šikovný. Bylo pro mě výhrou, že později odešel na volnou nohu a jelikož uměl i líčit, tak jsem si ho už nechala navždy. Už se mě nezbaví!
Zdeněk je hodně kreativní, postupem času jsem začala přejímat i jeho nápady co se týká oblečení. A musím říct, že to bylo jen k dobru věci. Prostě všechno tak hezky do sebe zapadlo. Zdenda mi dokonce i hlídá osvětlení při televizních natáčeních. Víme, jak dokáže světlo výsledný obraz hodně ovlivnit a na on je tedy přísný. Často tak budí nevoli osvětlovačů, ale já jeho citu věřím a v tomhle plně stojím za ním. Při líčení je natolik důkladný, že někdy přestává vnímat čas, takže si občas raději na mobilu nastavuje budíka.
Helena Vondráčková a Martin Michal (28. května 2024)
Žijete hudbou i mimo koncertní pódia?
Pořád. Mám ráda úplně všechno, momentálně na hausboatu posloucháme indiánskou hudbu, která je obohacená různými zvuky, a je to úžasné. Tyhle nahrávky jsem pořídila při naší návštěvě amerických národních parků. Mám ale ráda i klasiku, sleduji, kdo co z mých kolegů vydává v zahraničí i u nás. Prostě s hudbou jsem spojená a ona se mnou.
Málokdo asi už dnes ví, že jste byla původně velmi nadanou klavíristkou. Na conga se na koncertech doprovázíte, ale proč na klavír nikdy?
Máte pravdu, to mě nikdy ani nenapadlo chtít se doprovodit na koncertě na klavír. Možná i proto, že jsem v mém klavírním období hrála téměř výhradně klasiku. Byla jsem ale holka neposedná, jak říkal můj učitel klavíru, a mně postupem času došlo, že vysedávat osm hodin na židli pro mě asi nebude to pravé ořechové.
Vaše klavírní období je mimochodem lehce zaznamenáno i na výstavě Helena 60 let na scéně, která bude v pražském Tančícím domě až do února příštího roku.
To je další událost, která mi dělá obrovskou radost. Menší předzvěst byla už před pár lety v městečku Dubí, jehož tehdejší zastupitel Jan Šiller zorganizoval něco podobného, ovšem ne v takové míře. Teď je to asi tak, že se náš dům přestěhoval do domu Tančícího. (smích) Kdysi jsem totiž v jeho galerii navštívila výstavu šatů ze StarDance a to nás s ředitelem Robertem Vůjtkem inspirovalo k vytvoření něčeho podobného pro mé fanoušky. Spolu s kurátorkou Janou Sommerovou a mým vizážistou Zdeňkem mi doslova vyplenili nejen šatník a vytvořili něco fantastického. Ale ať návštěvníci posoudí sami, času na to mají právě do února víc než dost.
Taková inventura se může hodit, plánujete se po skončení výstavy třeba i nějakých kousků zbavit?
No to nevím. Ty kostýmy, ale i různé artefakty, mám ráda, je to součást mého života, nejen profesního. Tohle si ještě musím promyslet. Možná přistavím dům a všechno tam zase hezky poskládám jako Maryla Rodowicz. Ta má na tohle na svém obrovském pozemku dokonce speciální domek. Padlo i pár nápadů, že by výstava mohla cestovat. Neumím si ale představit, jak by se to udělalo. Její součástí jsou totiž i stěny oblepené fotkami v nadživotní velikosti, speciální stavební úpravy prostoru a podobně. Ale uvidíme. Koneckonců, když se chce, všechno je možné.
Součástí výstavy jsou i vaše legendární svatební šaty z Šíleně smutné princezny od návrháře Jana Skalického.
A za to jsem moc ráda, že se nakonec našly. Sice trošku poškozené, ale Táňa Kovaříková je skvěle zrekonstruovala. Já jsem tedy taky přiložila ruku k dílu, moje černobílé pletené šaty od výtvarnice Marie Markové, které zazářily v Sopotech, jsem vlastnoručně vyspravila já.
Něco takového ve vás muselo probudit spoustu vzpomínek.
Nejen to. Po letech jsem měla možnost setkat se zase s lidmi, kteří pro mě v průběhu let leccos zajímavého vytvořili - třeba s Pavlem Zapletalem, který mi na míru ušil boty i kabelky. V Tančícím domě je téměř všechno, až na šperky, ty by podléhaly zvláštním bezpečnostním opatřením, a do toho se nám moc nechtělo. Dokonce jsou tam k mání i moje cédéčka a elpíčka a bude i kniha, kterou napsal Petr Macek.
Mimochodem, letos vám těch desek vychází opravdu hodně.
Vypadá to, že budou celkem čtyři. Taneční úpravy mých největších hitů si vzal na starost producent Mark Voss a vzniklo CD s názvem Dlouhá noc - Dance Hits Collection, které se moc líbí hlavně mým mladším posluchačům a je právě na trhu. A naopak pro pamětníky se na podzim chystá dvojalbum rarit, které nikdy na nosičích nevyšly, ale byly součástí nejrůznějších televizních pořadů a koncertů. No a k tomu se plánují ještě dvě reedice, jednak mého alba Vánoce s Helenou a alba s názvem Best Of The Best v podobě dvojelpíčka. Myslím, že je toho víc než dost!
To je tedy smršť. Neumím si představit, co se bude odehrávat za tři roky, kdy přijde další významné jubileum.
Nenechají mě odpočinout! (smích). Letos k tomu všemu, co jsme zmínili, bude samozřejmě zbytek roku ve znamení česko-slovenského turné a tradiční vánoční Lucerny. Tohle všechno je pro mě ohromně nabíjející, mám radost ze života i z každodenních maličkostí, velkou oporu v Martinovi a kolem sebe spoustu úžasných lidí. Za tohle všechno jsem obrovsky vděčná.
Přes to všechno, jak velkých úspěchů dosahujete a jak hvězdnou máte kariéru, působíte pokorným a laskavým dojmem. Asi to není jen vaše známá pracovitost, disciplína a perfekcionismus, co vám otevírá dveře dál a dál.
Vždycky jsem se držela kréda: Zůstat nohama na zemi. A taky: Přej a bude ti přáno. To víte, že mám radost a často cítím i dojetí z každé milé zpětné vazby od mých fanoušků a posluchačů. Jsem tu pro ně moc ráda a ráda budu i dál.
