Kateřina Nekolná o synovi a otužování
CO ŘÍKÁM TOMASOVU ZLATU
Byla jsem tak nadšená... Úplně na rovinu říkám, že zlato je tam, kde má být. Nikdo si ho nezasloužil víc. Jako bývalá sportovkyně vím, co všechno je potřeba absolvovat a kolik věcí se ve víceboji musí sejít, aby to klaplo. A jako máma vím, co Tom zažil. Jak doma ležel na posteli nemocný, úplně vyšťavený a nevěděl, co bude. V Peru mohl konečně všem ukázat, co v něm vězí.
Kateřina Nekolná Moderátorka sportovních zpráv na České televizi se také aktivně věnovala atletice. V roce 1999 získala stříbro v sedmiboji na Letní světové univerziádě. Vybojovala řadu medailí z republikových šampionátů, a to nejen těch vícebojařských, ale například i z běžeckých štafet či skoku dalekého. Vedle Tomáše má ještě dvanáctiletého syna Filipa, který se věnuje fotbalu. |
JAKÝ JE TOMAS
Skvělý syn, báječný člověk, rozumný kluk, obrovský bojovník. Myslím, že ho jeho zdravotní problémy hodně zocelily. Jen tak něco ho nerozhází. Počkejte, pokusím se přijít i na něco negativního... Občas je dost vznětlivý. Což já ale taky.
CO MU OPAKUJI
Že život nemůže stát jenom na sportu. Atletika je úžasná. Vím, že Tom v ní může dokázat velké věci. Jsem jeho největší fanynka, ale zároveň mu připomínám, že život je potřeba postavit i na jiných základech. Pokazit se totiž může kdykoli cokoli.
NAŠE SPOLEČNÉ SPORTOVÁNÍ
Dřív, když byl ještě malý, jsme spolu často jezdili na kole. Dneska si s chutí jedeme zalyžovat. Třeba běhat bych s ním nešla nikdy. Já už mám svoje odběháno a nebaví mě to a navíc by mi za pár vteřin utekl a pak se mi smál. Bez sportování každopádně nedokážu žít. Uvadala bych.
ODKUD JSEM HO ODVEDLA
Jako malý začal s tenisem. Nejenže to bylo finančně náročné, já navíc nemohla vydýchat chování ostatních rodičů. Na své děti pořád řvali. Křičeli aut, i když žádný nebyl. Snažili se různě ovlivňovat zápasy. Takže tenis jsem zavrhla, ačkoli byl Tomas nesmírně šikovný. Pak hrál fotbal, jenže kvůli rychlosti mu ostatní šli v jednom kuse po kotnících. A taky dělal break dance. S bráchou jsou oba báječní tanečníci.
PROČ LEZU DO LEDOVÉ VODY
Prošla jsem obdobím, kdy jsem nebyla psychicky v pohodě. Kamarádka mi poradila zkusit metodu Wim Hofa, která kromě otužování zahrnuje i dýchání. I přes svou zimomřivost jsem začala a můžu jen doporučit. Do ledové vody bych lezla pořád. Stanete se díky ní odolnější i v běžném životě. Postupně jsem byla schopná vysadit antidepresiva.
JAK UMÍM FINSKY
(Tomas: Sprostá slova jí jdou.)
Když jsem po narození Toma žila ve Finsku, navštěvovala jsem kurzy pro cizince, díky kterým jsem finštinu přestala vnímat jako naprosto šílenou řeč, u které nerozeznám, kde jedno slovo končí a druhé začíná. Finsky rozumím. S mluvením už je to horší.
Tomas Järvinen o atletice a Finsku
O PŘECHODU K DOSPĚLÝM
Čeká mě od nové sezony, kalendářně tedy od ledna. S trenérem se na dospělý víceboj připravujeme už dlouho. Přijde mi, že těžší náčiní a vyšší překážky mi sedí snad i víc než juniorské. Zároveň pracujeme na tom, abych zesílil. Troufám si tvrdit, že mi přechod nebude dělat problém.
Tomas Järvinen Velká naděje české atletiky. Talentovaný desetibojař vyhrál na konci srpna juniorské mistrovství světa v Peru, přičemž s 8 425 body zaostal jen o deset bodů za světovým rekordem své kategorie. Trénuje ho někdejší vícebojař Josef Karas. Jeho otcem je Fin Mika Järvinen, kouč, který kdysi vedl třeba světového šampiona Tomáše Dvořáka. Příští rok Tomase čeká maturita. |
MOJE ZDRAVOTNÍ TRABLE
Všechno začalo jistými, jak říká mamka, zvracecími epizodami. Stačilo, abych byl z něčeho jen trochu nervózní, a hned jsem se pozvracel. Jenže to trvalo klidně i čtrnáct dní, takže tělo bylo úplně bez živin. Nepomohlo mi, že jsem hrozně rychle vyrostl. Najednou ze mě byl 192 centimetrů vysoký nedovyživený chlap, co potřeboval trénovat, na což ale tělo zareagovalo vypnutím imunity. A tím se přidávaly další problémy.
CO MI POMOHLO
Našli jsme skvělého lékaře Jirku Dostála, který má zkušenosti se sportovci. Musel jsem restartovat organismus, začít od začátku pomalými krůčky. Dostal jsem třeba úkol ujít kilometr za sedm minut, protože jsem nesměl překročit určitou tepovou frekvenci. Dlouho jsem se musel vyhýbat velké zátěži, podle čehož se mnou musel pracovat i Pepa Karas v tréninku. Oběma jsem vděčný. Teď jsem, snad to nezakřiknu, v pohodě.
JAK ZVLÁDÁM ŠKOLU
Studuju na střední škole ekonomické se sportovním zaměřením. Hlavně kvůli zdraví jsem hodně zameškal a v podstatě pořád doháním. Po maturitě bych každopádně rád na vysokou. Nejvíc mě láká fyzioterapie, protože má blízko ke sportu, respektive sportovcům. Potíž vidím v tom, že v rámci studia je spousta praxe, což s atletikou, navíc vícebojem nejde moc dohromady.
ZA CO SI MAMKY VÁŽÍM
Za to, jaká je. Jak mě a bráchu vychovala. Byla na nás v podstatě sama a neměla to zrovna jednoduché. V mnoha věcech jsem po ní a jsem za to rád. Mám super mámu.
JAK ČASTO JSEM VE FINSKU
V poslední době málo, dřív jsem tam z celého roku dohromady strávil i dva měsíce. Po narození jsem ve Finsku s mamkou dokonce chvíli žil, asi do svých tří let. Kromě táty tam mám docela dost dalších příbuzných. Finštinu tedy snad nikdy nezapomenu.
JÁ A DISCIPLÍNA
Myslím, že dobrý. Snažím se. Upřímně, já za sebou nemám snad žádný pořádný průšvih. Vždyť na to ani nemám čas. Moje dny jsou jen škola, trénink a spánek. Maximálně zajdu s kamarády třeba na minigolf. Neřestí je možná slabost pro počítačové hry, kvůli kterým někdy přetáhnu večerku.
