Jaké bylo převtělit se do ženy třicátých let?
Mně se strašně líbilo převtělit se do Heleny, protože si myslím, že to je skvělá postava. Krásně napsaná. Je vlastně velmi moderní, takže to bylo moc příjemné.
Jak se točí s vědomím, když víte, že rozpočet dosáhl bezmála devadesáti milionů korun?
Tak to je trošku stresující. Musím přiznat, že jsem z toho ze začátku měla velké nervy, ale pak jsem si řekla, že mi to nesmí zkazit tu krásnou práci. Že si to musím hlavně užít. Takže jsem pracovala na tom, abych si to užívala.
Pro lidi je ta předválečná a válečná doba fascinující, pro vás také?
Asi jo. Je hrozně poutavé koukat na ty kostýmy a na tu dobovost zároveň. Na Úsvitu se mi líbí, že jsme tu dobovost posunuli někam jinam, trošku dál a je to celé takové cool a není to jenom historický film.
Je film Úsvit důkazem toho, že doba je jiná, ale lidé jsou stále stejní?
Myslím si, že vlastně ano. Trochu jo.
Co by se z hodnot třicátých let mělo přenést do dnešní doby?
Nevím, protože to si trošku odporuje s tou otázkou před tím, že vlastně jsme trošku jako stejní, jako jsme bývali. Takže se toho asi tolik podle mě nezměnilo.
RECENZE: Z pohledného Úsvitu čiší kalkul, sází na módu intersexuality |
Co vy a druhá světová válka? Máte ji nastudovanou? Dotknou se vás příběhy přeživších?
Ježíš, druhou světovou válku rozhodně nemám nastudovanou od A do Z, jako holka ani k tomu tolik neinklinuju, nebo asi každý to má nějak jinak. Nicméně viděla jsem třeba dokumentární cyklus Zapomenuté transporty, a to je samozřejmě hrozně jímavé. Byla jsem v Osvětimi a tak dále. Nejsem úplně neznalec.
Coby herečka musíte leccos skousnout, ale byly tam nějaké stresové elementy, situace během natáčení, které vám daly duševně zabrat?
Vždycky je to trošku vyjetí z komfortní zóny, protože jsem mezi hodně lidmi, hodně lidí na mě sahá, chodí do bubliny. A zároveň pod vším jsou ty tekoucí peníze, takže se snažím to nekazit a snažím se nějak eliminovat všechny ty stresy. Ale pro mě je to vždycky stresující. Myslím, že budu vždycky nervózní u každého filmu.
Jste spíš introvert?
Ano, jsem spíš introvert. Určitě. (smích)
Eliška Křenková (Karlovy Vary, 2. července 2023)
Bojíte se médií?
Ano, bojím. (smích) Protože já se bojím cizích lidí a vždycky mi to nějak dává zabrat. Je to nějaká součást mojí práce, kterou přijímám a učím se s tím pracovat tak, aby mi v tom bylo co nekomfortněji.
Máváte rukou nad kritikou, ať už od oprávněných kritiků nebo od diváků, kteří mají stále na internetu potřebu něco hodnotit? Nebo nad tím přemýšlíte?
Já si diskuse nečtu, protože se bojím, že by mě to akorát rozhodilo. Takže se toho snažím vyvarovat. Kritika, pokud je konstruktivní, je fajn. Pokud není konstruktivní, tak je to smutné.
Co je podle vás výzvou dnešní doby?
Co mě se nejvíc dotýká? Těch elementů je tak strašně moc. Udržet si vlastní názor. Nebo jak bych to řekla? Nezapomínat na sebe, neztratit se v názorech spousty jiných lidí, médií. Nějakým způsobem se snažit držet si svoji čistou hlavu a opravdu se zaobírat jenom tím, čím je potřeba. Ještě to řeknu jinak. Pro mě je velká výzva informační smog, takhle bych to definovala. Těch informací je strašně moc a občas se cítím zahlcená. Jsou to naprosto nepotřebné informace a často přebijí ty důležité.
Eliška Křenková ve filmu Úsvit
Co vás nejvíc v soukromí drží v klidu? Milovaná osoba?
V klidu mě drží hudba, to je něco, bez čeho si asi nedokážu představit svůj život. Cestování, ta změna prostředí. Na chvilku prostě vypadnout ze svojí bubliny. To mě uklidňuje. Milované osoby určitě také.
Kdo vás oblékl na premiéru filmu Úsvit?
Boris Král mě oblékl, kabelku mám od About Leather a šperky mám od Zdeňka Vacka.
Bylo důležité dotknout se třicátých let, dostát té době?
Asi jsem nad tím úplně nepřemýšlela, prostě jsem chtěla hezké šaty, aby mi to slušelo. (smích)
Ale ty pokládané vlny tomu svědčí.
Ano. Ještě si držím ten krátký sestřih, takže to s tím nějak koresponduje.
4. října 2023 |
