Potkali jsme se na otevření jedné luxusní restaurace v centru Prahy. Jste ochotná ze svých honorářů utrácet za luxus?
Musím říct, že jsem v tomhle dost při zemi. Ale čím víc ten luxus objevuji, tím složitější je se vrátit zpátky (smích). To se tak říká, když člověk objeví kvalitu, tak je to v něčem úžasné, ale v něčem strašně nevýhodné, protože opravdu ten krok zpátky se dělá těžko. Ale já musím říct, že moje povaha je v tomhle naštěstí docela dobrá. Nejsem moc zatížená na hmotné věci. Spíš peníze věnuji do vzdělání a cestování. To je pro mě luxus.
Všichni máme v paměti film Hranice lásky, kde jste byla odhalená. Myslíte, že dnešní doba je čím dál víc puritanská, když si to srovnáte s tím, co jste jako dítě vnímala z televize v devadesátkách?
Úplně nevím, protože když kouknu na nějaké seriály, třeba ze zahraniční produkce, tak tam mi přijde, že nahota je dost běžná součást. Myslím, že to, co se změnilo, jsou sociální sítě. Myslím si, že jsme nebyli zvyklí na to, že se všichni vyjadřují ke všemu a na sociálních sítích je to zvláštní fenomén, že lidé nabydou sebejistotu a způsob vyjadřování je kolikrát takový neslušný, arogantní, a pak začínáme mít pocit, že třeba „tohle je moc“.
Když se vyjadřujete k něčemu vy osobně, tak se vším všudy, nebo se bojíte, co to udělá následně s vaší image?
Když se rozhodnu něco třeba napsat na sociální sítě, tak to beru tak, že to je vlastně veřejné vyjádření. Myslím si, že spousta lidí si dlouhou dobu neuvědomovala to, že ze své pozice, když to byl nějaký třeba ředitel nebo CEO něčeho, tak v momentě, kdy něco napíše na Instagram nebo na Facebook, že to vlastně je veřejné vyjádření, které si kdokoliv může kdykoliv dohledat. Myslím si, že lidé v tomto nebyli úplně obezřetní. Ale zároveň nemám potřebu se vyjadřovat ke všemu, protože si taky uvědomuji, že spoustě věcí nerozumím. Není mi úplně sympatické, když jenom proto, že je člověk nějakým způsobem známý, tak cítí potřebu se vyjadřovat k věcem, které nemá nastudované.
Viz covid, ale to radši nebudeme rozvádět.
Experti jsme všichni na všechno od hokeje po covid. Myslím si, že to je přesně ono.
Hana Vagnerová v seriálu Taneční
Připadá vám, že Česká republika žije v éře dinosaurů? Že to tady řídí dinosauři a třeba za deset let to tady bude jiné?
Já myslím, že to je nevyhnutelné. A to je dobře. Je to dobře v každé zemi a v každé generaci. Myslím si, že Česká republika se změně hodně brání. Myslím, že ve spoustě věcech máme prostě rádi to známé a změny jsou pro nás prostě složité. Je ale vidět, že ani Českou republiku to nemine a hlas mladých je čím dál víc slyšet a je to tak v pořádku. Je to nevyhnutelné a já se na to těším.
Hodně cestujete do USA. Pociťujete tam nějaké změny?
Já jsem tam třeba rok a půl nebyla, protože v LA byla herecká stávka, takže tam ani nebyl důvod jet. Ale předtím jsem jsem to zaznamenávala, když jsem tam vlastně žila napůl. Musím říct, že oni už mají vyřešených spoustu traumat. Spoustu zase ne, ale u spousty věcí jsem zaznamenala, že už nejsou problém. Hrozně moc jsem si na tom uvědomila, že máme tady ještě v Čechách co k řešení. Měla jsem pocit takového jako ‚Wow, to je úžasný, tady mi nikdo neříká, že už bych měla být vdaná a měla bych mít děti a nikdo neřeší, kdo s kým chodí.‘ Byla to velká úleva. To jsou ještě věci, které se zrovna v Čechách ještě řeší opravdu vehementně.
Společnost spíš akceptuje nevěru než otevřený vztah, míní Hana Vagnerová |
Na čem momentálně pracujete?
Dotočila jsem minisérii Studna na Voyo a točila jsem americký film s Joan Collins, to bylo skvělé. Ježíš, to bylo skvělý. Když se člověk potká s nějakou takovou ikonou, a pak ještě zjistí, že je ještě ikoničtější v reálu, než si představoval. Protože Joan Collins je devadesát dva let a přiletěla svým soukromým tryskáčem na podpatkách úplně při věci.
S Percym?
Ano, se svým manželem, který je výrazně mladší než ona, což nikdo neřeší. Třeba zrovna to bylo úžasné. A vlastně co se týče hereckého projevu a textů a humoru, tak vlastně je až neuvěřitelné, jak strašně jí to pálí a jak si věci pamatuje. To musím říct, že byl tedy zážitek úplně úžasný.
Percy Gibson a Joan Collinsová na Vanity Fair Oscar party (Los Angeles, 10. března 2024)
Vždycky řekne to své „Darling“ a potom přidá radu. Co vám řekla?
Mně radu zrovna neřekla, ale ‚darling‘ říká. Já jsem tam zažila scénu, kdy Joan něco říká a kameraman kolem ní šel s kamerou a končil za jejími zády, protože chtěl další scénu začít zase za zády někoho jinýho. A Joan řekla: ‚Darling, wait a minute! Teď jsem si všimla, že můj obličej není vidět.‘ tak on začal vysvětlovat, že stejně jí ještě kousíček vidí a ona říká: ‚Darling, nepotřebuju, aby ji viděl kousíček. Potřebuju, abys mě viděl celou!‘ A od té doby se začátek i konec vždycky začínal Joaniným detailem. To jsem si říkala, tak takhle bych si přála dopadnout.
Vždy říkala, že nemá plastiky. Jednou prý zkusila botox, ale výsledky byly šílené. Jak vypadá naživo?
Vypadá úžasně, prostě skvěle. Hrozně se mi líbí, že vůbec neslevila z nějakých standardů. Opravdu přijde na podpatcích, je úžasně nalíčená, je úžasně ustrojená. Dala nám každému knížku, kterou napsala, což byla devatenáctá knížka Behind the Shoulder Pads. To už si člověk opravdu říká, jak to dělá? Tam popisuje, jak miluje život a miluje dělat spoustu věcí a když ji člověk vidí, tak si říká: ‚Je to pravda. Vždyť já jsem byla vyřízená daleko dřív než Joan Collins, který je devadesát dva.‘ Já nechápu, jak to dělá. Je fakt fenomenální.
