Tereza Robinson je původně zdravotní sestra. V nemocnici pracovala ale velice krátce. Zlákala ji média, a tak to nejprve zkusila v rádiu. Z něj se dostala do televize Metropol, odkud přešla do Novy a nakonec do České televize. Ve 23 letech porodila dceru Lauru. Vztah s jejím otcem nevydržel a mladá redaktorka se stala svobodnou matkou.
„Byla jsem sama s dítětem, mladá, chtěla jsem i nějakou tu kariéru, takže to bylo těžké. Nikdy jsem ale nepochybovala, že bych to nezvládla. Nemůžu se hroutit. Mám tam tu Lauru, nemůžu padnout, protože co by s ní bylo? Dalo mi to sebevědomí, že zvládnu cokoli,“ popsala.
Po čase potkala Martina Pastora a rozhodli se založit rodinu, což se jim záhy podařilo. Těhotenství probíhalo bez problémů a narodil se syn Ondřej. Třetí den po porodu se rodičům nezdálo, jak zrychleně dýchá. „Řekli mi, že je to normální, tak jsem to neřešila. Pak jsem ho celou noc po třech hodinách budila, ale měl studené ruce, ani nebrečel. Tak jsem ho furt kontrolovala. A přišla sestra, která když ho viděla, tak oči navrch hlavy a už mi ho nevrátili,“ vzpomíná Robinson.
Jen vyrovnaný rodič může být nemocnému dítěti oporou, říká koučka Tereza Robinson |
Ultrazvuk ukázal, že dítě má jednokomorové srdce. Je to komplexní srdeční vada, kdy oběh není rozdělen na plicní a systémový. „Je to náraz. První tři dny jsem jen brečela. Nebyla jsem schopná nic. Litovala jsem se. Nejvíc jsem se bála, že umře,“ popisuje matka.
Ondřej podstoupil hned operaci, při níž mu museli rozšířit zúženou hlavní tepnu, aby odváděla krev do těla a plicní tepnu naopak zúžit, aby oběh byl vyvážený.
Tereza Robinson si během toho prošla stádiem sebelítosti i obviňování okolí. „Vždycky hledáš viníka. Jestli někdo přehlédl tu vadu na ultrazvuku a podobně. Takže jsi v té pozici oběti ze začátku, ale to je asi přirozené. Pak je důležité si říct, že není žitelné být stále obětí,“ popisuje.
Další operaci podstoupil syn v půl roce. Když začal běhat, bylo znát, že ostatním dětem nestačí. Jakmile trochu popoběhl, zadýchal se. Bylo pro něj náročné vyjít schody. Třetí operace, při níž se lékařům podařilo oddělit plicní oběh od systémového, změnila chlapci život. Přestal promodrávat, zadýchávat se po pár krocích, stal se z něj čiperný kluk, který zná své limity. „Svou nemoc si uvědomuje. Říká: Víš, že mám nemocné srdíčko, musíš na mě počkat,“ popisuje jeho čtrnáctiletá sestra Laura.
Další těhotenství Tereza Robinson s manželem řešili úzkostněji. Každý screening prožívali s velkým napětím a doufali, že jejich další dítě bude zdravé. Osud k nim byl opět krutý a dceři přestalo tlouct srdce ještě v břiše matky v 5. měsíci těhotenství. „Dva dny před Štědrým dnem jsem ji musela porodit mrtvou,“ vzpomíná Robinson. „Propukla jsem v pláč a pak jsem byla naštvaná. Jedno nemocné, druhé žádné. Proč já? Dostaneš se do smyčky. Uklidňovala jsem se, že nemám prázdný kočár. Mám Ondru, který mě potřebuje a Lauru, která za chvíli bude slečna. Máš doma dvě děti, holt už na tom nic nezměníš, tak litovat se můžeš, ale k čemu nám to pomůže?“ popsala, jak se se ztrátou dítěte vyrovnávala.
Po roce znovu otěhotněla. Tentokrát vše probíhalo, jak mělo a narodil se zdravý syn Vojta. Tereza Robinson se už do médií nevrátila a rozhodla se zúročit své zkušenosti v pomoci jiným rodičům. Stala se rodinnou koučkou a vytvořila neziskovou organizaci Srdcem Robinson, která lidi s těžce postiženými dětmi podporuje. Snaží se především zlepšit komunikaci mezi zdravotníky a rodiči, protože jejich spolupráce je pro zdraví dítěte zásadní.
