Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

I v českém filmu jsme se mohli setkat s kouzlem amerického komiksu, o čemž svědčí mj. nesmrtelná klasika Kdo chce zabít Jessii? z roku 1966, která vznikla ve spolupráci scenáristy Miloše Macourka (†75) a režiséra Václava Vorlíčka (†88). Komiksy jako takové byly u nás tou dobou sice pořád ještě nežádoucí, ale protože došlo k částečnému uvolnění poměrů, bylo možné je aspoň parodovat. A toho oba čeští tvůrci využili měrou vrchovatou.

Diváci se bavili, i když původní předlohy neznali – jen málokdo tušil, že Superman v podání slovenského kulturisty Juraje Višného (85) nemá být zápornou, nýbrž kladnou postavou. Jenže západní komiksy se u nás neprodávaly, tak jak to mohl někdo vědět? A tak se v poklidné domácnosti manželů Beránkových (Jiří Sovák †79 a Dana Medřická †62) zjeví nejen tento drsoň, ale i sveřepý pistolník v podání Karla Effy (†71), kteří tu nadělají pěknou paseku. Spolu s nimi se zhmotní i další komiksová hrdinka, krásná Jessie (Olga Schoberová, 79), která vynalezla speciální antigravitační rukavice, jež svému nositeli dodávají obrovskou sílu.

Potkali se ve vlaku

Komedie Kdo chce zabít Jessii? zahájila úspěšnou spolupráci tandemu Vorlíček/Macourek, z jehož tvůrčí dílny pocházejí i další oblíbené filmy, například „Pane, vy jste vdova!“ (1970), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975), Což takhle dát si špenát? (1977) či seriály Arabela (1980) a Létající Čestmír (1983).

K seznámení obou pánů došlo v roce 1961, kdy oba jeli vlakem na filmový festival do Zlína. Cesta trvala nekonečné hodiny a v soupravě nebyl jídelní vůz, s čímž Vorlíček – na rozdíl od Macourka – nepočítal. A tak hlad, který ho přepadl, neměl čím utišit. „Já jsem v jednom okamžiku pokuřoval na chodbě a vedle mě stál člověk, který vyndával z aktovky takové malé balíčky a jedl. Můj pohled na něj byl asi tak žádostivý, že mi nabídl jeden z balíčků,“ zavzpomínal režisér na seznámení s Macourkem.

Padli si do oka, dali se do řeči a domluvili se, že jednoho dne spolu udělají film. K tomu ale došlo až později, protože Macourek byl tehdy plně vytížen psaním scénářů pro Oldřicha Lipského (†62) a na Vorlíčka si udělal čas až na počátku roku 1964.

Autor zločinného supermana

Pak už to šlo ráz na ráz a začali pracovat na „Jessii“. Nastal ale problém s komiksovým kreslířem Kájou Saudkem (†80), kterého v roce 1964 zavřeli na pět měsíců za ohrožování mravní výchovy mládeže (někdo ho tehdy udal, že maluje „nahotinky“).

Bez něj se ale film nedal dělat. Nakonec to dopadlo tak, že Saudek začal kreslit skici ještě v cele a jeden velitel je vynášel ven. „Podobu Olinky Schoberové jsem znal důvěrně, na vzájemné poznávání jsme měli tři a půl roku,“ řekl Saudek, který s českou „Bardotkou“ randil. „Zločinného supermana jsem si vymyslel a oni pak podle mého návrhu vybrali slovenského kulturistu Juraje Višného.“

Na remake už nedošlo

S hotovým filmem pak Vorlíček s Macourkem zažili perné chvilky. Při jeho promítání skupině Kubala–Novotný, která ho produkovala, panovalo hrobové ticho. Padly také dotazy, jestli byl míněn jako komedie nebo vážný příběh. Nakonec se rozhodlo, že se „Jessie“ promítne pokusně divákům v novém kulturním domě v Kralupech nad Vltavou. A divácké ovace, které následovaly, mluvily za vše. Film bodoval i ve světě, a Američané chtěli dokonce natočit jeho barevný remake. Jenže v srpnu 1968 došlo k invazi „spřátelených“ vojsk a z plánu sešlo.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám