„Mám hodně vystoupení i v týdnu, tak potřebuji energii, abych si pak mohl stoupnout před fanoušky a dát jim celé srdce. Některých akcích se účastním, ale je jich málo. Není pro mě běžné, abych si šel někam sednout a popovídat si. To už si raději přečtu knížku. A mám pejska, takže chodím i s ním,“ vysvětluje, jak nyní vypadá jeho život.
„Někdy ho jedu venčit do lesa, tam zaparkuju, stáhnu okýnka a půl hodiny si v autě čtu. Když se necháte bavit televizí, váš mozek pracuje úplně jinak než při četbě. Takže to kombinuju. Vrátím se z lesa, pustím si film a užívám si volného času. Samozřejmě telefon při tom nevypínám, protože když se dvakrát třikrát neozvete, tak už se lidi urážejí anebo mají obavy, že se něco děje. Telefony jsou mánie,“ říká.
Mívá rozečtené i tři knížky najedou. Mezi nimi nějakou dobrodružnou a pokud možno i autobiografii o muzikantech a hudebních skupinách. A samozřejmě pravidelně vystupuje s kapelou Kreyson.
„Je to už pět let, co se koncertování zase naplno rozjelo. Ale moje fanynky zestárly. Vypustily děti ze svých domovů, a ty už mají vlastní rodiny. Jednou mi manažer oznámil: Jedeme zpívat k narozeninám Marušce. Povídám: Kolik jí je? A on, že kulatých sedmdesát. Tak jsem o tom popřemýšlel a rozhodl se, že budu vystupovat i v divadlech, aby si moje fanynky mohly sednout. Dali jsme do prodeje vstupenky na koncert v divadle v Lounech a měli jsme vyprodáno během chvilky. Takže tam teď směřuji, do klidu,“ prohlásil.
Obdivovatelky má věrné a zapálené, znají každé slovo jeho písniček. „Většinou poslouchají s přivřenýma očima, ale zkusil bych něco zkazit! Hned je doširoka otevřou. Ony mají ty texty zmáklé líp než já,“ směje se autor hitu Vzdálená.
Bezpodmínečnou lásku mi dal až Ježíš Kristus, říká rocker Láďa Křížek![]() |
Za sebou má všelijaké etapy. Zažil velkou popularitu v 80. a 90. letech stejně jako osobní propad, když se mu následkem divokého rockerského života rozpadlo manželství a nechtělo dál žít.
Po boku výtvarnice Moniky Lanz vypadá ale velmi spokojeně. Právě od ní má zajímavý šperk, který nosí zavěšený na krku. Má tvar kříže, přes který jde obruč velikostí snubního prstene. „K víře jsem inklinoval odjakživa. Pamatuji se, jak jsem se ve dvanácti letech šel podívat s kamarádem do kostela, a pak nás napadlo, že si koupíme křížek. Jenomže, když jsme s ním přišli do školy, učitel nám ho serval z krku. To byla taková doba. Lidi byli slepí a poslušní,“ vzpomíná.
Monika Lanz sama křížek navrhla a nechala vyrobit u uměleckého kováře. Inspirací jí byl archeologický nález ve Francii. A před pár lety, tehdy ještě jako fanynka, mu ho předala i se svojí knihou básní a fotografií Oživlé sochy. Kromě výtvarného umění se Lanz jako vystudovaná psychoterapeutka věnuje arteterapii.
Křížek si duševní rovnováhu udržuje mimo jiné tím, že nesleduje sociální sítě. „Dřív jsem to dělával, ale je to nesmysl. Člověk si myslí, že je nad tím, co tam lidi píšou, ale není. Radši se věnuji něčemu jinému. Protože to nejcennější, co v životě máme, je čas. A jenom hlupák se nechá tahat za nos a pořád si něco vtloukávat do hlavy, aby měl o čem přemýšlet. Lepší je stáhnout se a být v klidu. Raději žádná otázka – žádná odpověď,“ dodal.
3. dubna 2022 |