18°C
Boženu Němcovou za jejího pobytu v Domažlicích a ve Všerubech v letech 1845 až 1848 místní měšťanky upřímně nesnášely. Spisovatelka to tak táhlo na venkov mezi prostý lid.
„Při sbírání podkladů pro své pohádky se od lidí dozvěděla o pověsti o jakémsi nevinně popraveném sedlákovi Kozinovi,“ uvedl ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl.
Hledání Koziny
Kozina jí ale nešel z hlavy. Když pak Němcové manžela Josefa přeložili na podzim 1847 z Domažlic do Všerub, přemluvila lékaře Georga Leopolda Weisela, aby po Kozinovi zapátral.
„Prošel archiv Koutsko – Trhanovského panství a prostudoval dosud neznámé listiny z let 1691 až 1695, které v něm byly uložené. Ty se týkaly selského povstání proti Maxmiliánu Lamingerovi. A opravdu zjistil, že pověst o Kozinovi se zakládá na pravdě,“ vysvětlil Nejdl.
Znovuobjevila rebela
Němcová Weiselovy poznatky zpracovala a jako první napsala pověst o Kozinovi. Zmínila se o tom ve své korespondenci a v souboru fejetonů Obrazy z okolí Domažlicka.
„Tím to pro ni skončilo. Její hlavní přínos byl v tom, že probudila u místních lidí zájem o Kozinu a šlo o první impulz, kdy obyvatelé Chodska začali objevovat svoji historii,“ řekl Nejdl.
Jiráskův zájem
Lidé na Chodsku si o Kozinovi začali stále více povídat. Vyšel také Weiselův článek „Chodenproces“ otištěný v německém časopise. „Lékař Josef Thomayer tak na Domažlicko pozval svého přítele Aloise Jiráska, který pak dal pověsti o Kozinovi literární podobu ve známém románu Psohlavci,“ dodal Nejdl.
Snaha o reálnost
Román Psohlavci obsahuje historické chyby a to i přesto, že Jirásek se snažil napsat dílo tak, aby se co nejvíce přiblížilo realitě.
„Příčinou chyb bylo, že zkoumal materiály jen v archivu Koutsko – trhanovského panství a nepodíval se vůbec do archivu ve Vídni,“ řekl Nejdl.
Dům na náměstí
Alois Jirásek při každé ze svých čtyř cest na Chodsko (1876, 1882, 1891 a 1895) bydlel v Domažlicích na náměstí v domě č. 66. Pobýval u svého bývalého spolužáka Jana Slavíka, který byl profesorem na gymnáziu. Ten ho také vždy po Chodsku doprovázel. Zajímavé je, že ve vedlejším domě č. 67 žila Božena Němcová, než se přestěhovala přes náměstí do druhého domu.
Povstání Chodů
Odehrálo se na konci 17. století na panství, které patřilo Maxmiliánovi Lamingerovi (říkali mu Lomikar). Chody tehdy zbavil všech jejich práv a nutil je třeba k robotě. Jejich povstání skončilo popravou vůdce Jana Sladkého Koziny v Plzni 28.11. 1695. Tehdy měl pronést: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, zvu tě na boží súd.“ A opravdu Laminger o rok později 2.11.1696 zemřel.
Kozina na Hrádku
V 19. století vzniká idealistická představa Choda. Ten je vždy zobrazován s širákem na hlavě, s čakanem v ruce a se psem. Přesně takovou sochu vytvořil v roce 1895 na Hrádku sochař Čeněk Vosmík, když znázornil Jana Sladkého Kozinu. Socha zde stojí dodnes a je častým cílem výletů.
VIDEO: Odbornice o minisérii Božena: Neměla jsem odvahu se dívat.
Blesk Podcast: „Neměla jsem odvahu se na sérii Božena podívat,“ říká odbornice Pokorná. Blesk
