Nacházíme se na křtu knihy Evy Čerešňákové, pamatujete si ji ještě z jejích modelingových začátků?
Já jsem měla před Evou trochu náskok, vyhrála jsem v soutěži krásy Miss České republiky v roce 2003 a ona byla vicemiss v roce 2007. Od té doby jsme se samozřejmě jako ještě mladé modelky potkávaly u různých pracovních příležitostí. Tak nějak se vzájemně pořád sledujeme vlastně doteď. Vydaly jsme se i stejnou moderátorskou dráhou. Sledujeme své kroky a jsme v kontaktu.
Teď bude z Evy maminka, takže z modelingových rad možná přijde i na ty mateřské.
Má to hezký vývoj, jsem moc ráda, že našla partnera, se kterým se rozhodla založit rodinu. Moc jí držím palce, aby jim všechno vyšlo.
Nemohl jsem si nevšimnout, že jste trochu změnila image a zesvětlila si vlasy. Stále si udržujete perfektní figuru, co pro to děláte?
Já mám velké štěstí. Myslím si, že je to určitě genetika a i to, že jsem odmalička sportovala. Takže se zase tolik nenadřu a nemusím tolik dřít. Ale snažím se i tak dělat spoustu věcí. Každý den nachodit alespoň deset tisíc kroků a když mám čas, tak cvičím. Někdy je to denně a někdy se třeba čtrnáct dní na podložku ani nepodívám. A také se snažím jíst tak nějak zdravě.
Co vám nesmí chybět na talíři a kdy je ta poslední hodina, kdy si troufnete jíst?
Já se klidně najím i v deset večer. To zase tolik neřeším. Ale myslím si, že i s věkem to mám hlavně srovnané v tom, že už vím, co mému tělu prospěje, a co mu naopak vůbec neprospívá. Takže se snažím omezovat sladké, ale co se týče třeba masa nebo různých jiných věcí, tak jde podle mě spíš o množství než o to, co konkrétně člověk sní.
Odnesl jsem si z toho všeho šrámy na duši, říká jachtař Křížek z vězení |
Televizní diváci si na vás zvykli v pořadu Sama doma, kde jste patřila neodmyslitelně ke Stanislavě Lekešové. Stýská se vám po ní?
Stýská se asi všem, celému kolektivu Sama doma. Stáňa byla velmi pozitivní, velmi laskavý a milý člověk. Budeme na ni pořád vzpomínat. Ale teď mám také skvělou parťačku, Báru Černoškovou. Ta mi ji v mnohém připomíná a je Stáně v lecčem hodně podobná.
Jak vzpomínáte na některá památeční vysílání, jako třeba když vám dali do živého vysílání Kapitána Dema?
Bylo tam pár takových těžších oříšků, kdy člověk vlastně mohl říct cokoliv a bylo to zbytečné... To bylo třeba zrovna vysílání s Kapitánem Demo. Nebo to bylo jedno vysílání s Jakubem Kohákem. Ten si také ve studiu dělal, co chtěl. Ale já si myslím, že to hezky zpestřuje chod toho pořadu a je fajn, když se to občas rozsekne takovým bizárem. (smích)
Máte nějaký recept na to, jak přijmout situaci, která přijde, když se vám život obrátí vzhůru nohama?
Myslím, že v životě také zažívám pár karambolů, se kterými se člověk prostě musí vyrovnat. Samozřejmě, lehce se mi to říká, když vím, že jsme zdraví. Protože to je úplně to nejdůležitější a na tom všechno stojí. Ale když jsou nějaká mračna doma nebo v okolí, snažím se zkrátka tomu úplně nepodléhat. Snažím se najít radosti a to hezké v jiných věcech. Myslím si, že se pořád máme dobře.
Ani u soudu to dnes není čistá hra, říká jachtař Křížek před nástupem trestu |
Jak často můžete být v kontaktu s manželem Davidem, který je momentálně ve vězení?
Naštěstí to funguje tak, že manžel může každý den volat. Každý den spolu dvacet minut telefonujeme a jednou za měsíc za ním jezdíme na návštěvu.
Musela jste synovi vysvětlit situaci, aby pak ve škole nedošlo k něčemu, co byste nechtěla?
To ještě zvládl manžel. O všem si se synem promluvil. Samozřejmě v této situaci velmi záleží na lidech kolem. Myslím si, že mám velké štěstí v tom, že i rodiče od Davídkových spolužáků a rodiče od dětí z našeho okolí to třeba se svými dětmi probrali a syn naštěstí nepřišel nikdy domů s tím, že by se někdo někde k němu zle choval.
Došlo i na to, že jste musela vyfiltrovat některé lidi z okolí, například ze sousedství a přátel?
Jediná filtrace proběhla asi na Instagramu a dalších sociálních sítích. Ale lidi, co máme ve své blízkosti, i z toho širšího okolí, a kteří nás znají, tam k ničemu takovému ani dojít nemuselo. Oni tu kauzu znají a ví, jak to bylo. Znají naše poměry a tam je vlastně všechno v naprostém pořádku, všichni nás velmi podporují.
Jak se nabíjíte pozitivní energií?
Nejvíce mě dobíjejí děti. Děti jsou úplně skvělým hnacím motorem. A když mi není úplně dobře, vlezu třeba do sudu se studenou vodou. To mě skvěle nabije!