V poslední době jste v jednom kole. Stíháte relaxovat, odpočívat?
Mám neuvěřitelné štěstí v tom, že moje práce je mým relaxem, takže klasické volno nemám prakticky nikdy, protože když nepracuji, tak se věnuji rodině. S rodinou chodíme na výlety do přírody, občas na kolo, na koloběžky, chodíme hodně plavat, chodíme na výstavy, do kina nebo divadla, to je moje odpočinková aktivita. Ale ať už točím seriál, moderuji anebo hraji divadlo, tak všude mám svojí takovou sociální bublinu přátel, kterou téměř mohu nazývat svou druhou rodinou. Takže já mám neuvěřitelné štěstí v tom, že relaxuji i při práci.
Moderujete, jste zdatná influencerka, věnujete se podcastu. Co z těch aktivit vás baví nejvíce?
Tu influencerku bych dala na poslední místo. To, že mám Instagram a nějakým způsobem na něm jsem, je pouze nutnost, protože se to v dnešní době nosí a úplně v klidu bych se obešla bez toho. Zastávám názor, že život se má prožívat a užívat reálně ne virtuálně. Chápu, že teď se ten svět tak trochu přesunul na sociální sítě, ale já jsem zastáncem staré dobré komunikace s lidmi tváří v tvář. Kdybych se musela něčeho vzdát, tak rozhodně to budou sociální sítě. A bez čeho bych nemohla být, je ten kontakt s lidmi.
Mám velké štěstí, že teď točím seriál Kamarádi, kde jsme se opět potkali s kamarádkami, se kterými jsme se daly úplně nejvíc dohromady v seriálu Slunečná. Stále držíme pospolu. A to samé je i s divadlem, jsme stejná parta lidí, kteří spolu už hrajeme už téměř 15 let.
Podcast máme s Petrem Švancarou, je to pro mě taková novinka, protože sport mi celkově nic moc neříká. Jsem opravdu úplně marná a do toho jsem sportovně nenadaná, na rozdíl od mojí maminky, která je ohromným hokejovým a fotbalovým fanouškem. Kdysi dávno se mě snažila s sebou brát na zápasy ještě v pubertě a mně tam byla buď zima nebo vedro a zoufale mě to nebavilo, takže to vzdala.
Byl to s tebou strašně krásnej kus života, Třeštík poděkoval Decastelo![]() |
Takže vás ke sportu dovedl až teď Petr Švancara?
Ano, v podstatě díky spolupráci s Petrem objevuji kouzla sportu. Ale třeba jsem nikdy neviděla pořad Tiki-Taka, ve kterém vystupuje, protože bych opravdu nevěděla, o čem se tam baví. Ale Petr mě s mou mámou pozval na speciální natáčení do vyprodané O2 arény. Vlastně jsem tam šla jen kvůli mamince, kterou to naopak baví. Ale tam jsem zjistila, že to je show a může se na to dívat i člověk, co je sportovně úplně mimo. Byla jsem nadšená, mamka byla nadšená a celé tři a půl hodiny hodiny jsme se neuvěřitelně bavily. Takže díky Petrovi teď objevuji i ten sportovní svět, ale jen tak jemně a jenom z legrace.
Máte spolu pořad Brní to. Čí to byl nápad? A souvisí to s Brnem?
Ano, to je primárně Petrův pořad, proto se to jmenuje „Brní to“. Celý pořad je založený na tom, že Petr o bulváru, na rozdíl ode mě, neví vůbec nic. Takže se tak scházíme, já vždycky nadnesu nějakou kauzu a Petr se k tomu vyjádří, aniž by vlastně většinou o těch věcech cokoliv tušil a to generuje humor. Podle mě je na tohle úplně skvělý. Kdyby ho pozvali do parlamentu, tak by se tam konečně něco začalo dít, minimálně by se tam konečně někdo chvilku smál.
Viděla jsem vás i na Barrandově ve VIP světě. Jak vás baví tenhle svět?
To je úplně skvělá nabídka, kterou jsme dostaly zhruba před rokem společně s Alicí Bendovou. S Alicí se známe od 17 let a oni nám absolutně vyšli vstříc tím, že si můžeme společně domlouvat takzvané služby, protože se vysílá každý všední den v 19:55. Ať se děje, co se děje, musí se vysílat a my jsme poměrně dost vytížené. Alice taky točí, sice nehraje v divadle, ale zase má druhý domov na Kanárských ostrovech, kam létá poměrně často. Takže my se doplňujeme a já tím bulvárním světem žiji. Mě bulvár baví, obzvláště ten milý bulvár. A to, že jsem teď takovou průvodkyní společně s Alicí, je opravdu hezká a milá práce.
Alice má svůj druhý domov na Kanárských ostrovech. Chtěla byste i vy svůj druhý domov někde mimo Českou republiku?
Já si myslím, že bych se velmi dobře cítila třeba v Itálii. Je mi velmi blízká, hlavně tedy jídlem. Jsem velký gastrosexuál, takže miluji dobré jídlo. Nemám moc ráda létání letadlem, takže mně by se jako druhý domov, kam bych si mohla jezdit odpočinout a bylo by tam moře, líbilo někde, kam dojedu autem. Když si potřebuju vyčistit hlavu nebo je mi smutno, tak se seberu a jedu 700 kilometrů na Rujánu. Tam to úplně miluji. Kdybych byla čarodějnice, tak řeknu, že to tam na mě působí. Ale já si tam dokážu neuvěřitelně vyčistit hlavu a beru tam s sebou koloběžku, trávím dny tím, že jezdím po stezkách, popřípadě se procházím v borovicových hájích a sedím a tupě zírám do vln.
Dovedla byste si představit dovolenou nebo bydlení v malém domku podobném Tiny house?
Mně se Tiny house moc líbí, přijde mi to extrémně praktické. Naprostá většina z nich už je vybavená tepelným čerpadlem tak, že je to svým způsobem soběstačné. Já jsem praktická žena, pro mě je podstatné, že nepotřebujete stavební povolení, a když se cokoliv stane, tak to de facto zapřáhnete za přívěs a někam s tím odjedete. Dokážu si to představit, ale musela bych mít vedle toho ještě dva další Tiny house, kde bych mohla mít děti, psy a oblečení.
Co se vám na stavebním veletrhu nejvíce líbilo?
Mně se extrémně líbily pergoly, protože sama mám dům se zahradou a řeším právě to zastínění. A vzhledem k tomu celkovému globálnímu oteplení, už teď víme, že nadcházející léto bude extrémně teplé a už loni se třeba konkrétně ve městech prakticky nedalo dýchat mezi tím betonem. Takže já už teď poměrně vážně uvažuji o tom, že bych na zahradě zkusila vyřešit nějakou pergolu, protože ten kousek stínu je potom v tom parném létě opravdu k nezaplacení. Takže to je třeba věc, která mě tady hodně bavila, a pak taky právě ty malé domečky.
A co ta krásná kuchyň? Jaká vy jste v kuchyni?
Já bych mohla mít kuchyň, kde budou dvě plotýnky a mikrovlnka a tím by to pro mě končilo. Nejsem vůbec zdatná kuchařka a do toho mě vaření z hloubi duše nebaví. Miluji kvalitní a dobré jídlo, ale nebaví mě vařit. Nejenom, že mě to nebaví, ale je to spjatý i s tím, že já ty věci neumím pořádně dodělat, dochutit. Všechno chutná stejně. Ale zase, jak já říkám, jsem schopná vydělat peníze na to, abych sobě a své rodině dokázala zabezpečit kvalitní stravu i přesto, že jsem naprosto příšerná kuchařka.
Moderátorka Eva Decastelo po 20 letech znovu fotila pro Playboy |
Na veletrhu jsme viděli i krásné postele, co je pro vás pohodlná postel? Nebo vůbec pohodlné spaní?
Pohodlné spaní je tam, kde se cítím v bezpečí. Musím se přiznat, že jsem nikdy extrémně kvalitu postele a podobně neřešila. Samozřejmě, čím jsem starší, tím víc člověk musí myslet na správný výběr matrace, aby si záda udržel alespoň v nějakém přijatelném stavu, zvlášť, když se jako já třeba moc nehýbe. Pro mě je kvalitní odpočinek a spánek nesmírně důležitý, protože to potřebuji k tomu, abych načerpala energii na práci, abych si vyčistila hlavu. Spím tak pět hodin denně, víc času nemám, ale proto potřebuji spát kvalitně a dobře.
Doma mám postel za osm tisíc, kde už jsem čtyřikrát měnila rošty. Takže rošty mě přišly už třeba na pětkrát tolik než celá postel, ale rám pořád drží, jenom ty rošty praskají, což si beru trošku osobně. Ale mám je úplně obyčejné, nejsou polohovací, opravdu úplný základ. Jediné, co jsem koupila, byla kvalitní matrace, která mě vyšla asi na dvacet tisíc, což si taky nemyslím, že by v této době byla nějaká přehnaná částka za opravdu kvalitní matraci.
Zapomněli jsme zmínit vaši show s Osmany Laffitou.
To není moje show, já jsem tam pouze jako host, je to jeho vlastní autorská talk show, kdy on 90 minut vypráví různé zábavné historky. Máme už pět let všude vyprodáno, i teď už doprodáváme představení na rok 2026. Takže když se mě zeptáte, co budu dělat 17. prosince v roce 2026, tak já úplně přesně řeknu, kde budu, od kolika do kolika. Ročně najezdíme nějakých 90 vyprodaných představení.
Osmanyho lidé milují. Z veletrhu mě vyzvedává náš pan producent a dnes večer moderujeme s Osmanym jeho show v Jeseníku, takže je to náročné. Zítra máme Uherské Hradiště a pozítří Ústí nad Orlicí. Jsem pořád na cestách, ale jsem velmi ráda, že tomu tak je a když ne s divadlem, tak právě s Osmanym, se kterým jsme opravdu jako rodina. S Osmanym jezdí i jeho manžel a pejsek, který je velmi často i součástí představení. Myslím, že o sobě navzájem víme za těch pět let úplně všechno, ale osobně se známé už skoro dvacet let.
Kdy jste se tenkrát potkali?
Úplně přesně si nepamatuji na to prvotní setkání, ale pamatuji se, že mě Osmany oblékal do jedné televize na pořad o módě, který jsem tehdy moderovala. Bylo vtipné, že jsem mezitím stihla otěhotnět, takže mě oblékal ještě, když jsem byla těhotná a pak i po porodu. Osmany je známý tím, že velmi rád šije na plnoštíhlé dámy, na obyčejné ženy, na obyčejné muže. On zastává ten názor, že být šik si zaslouží být úplně každý, nehledě na to, kolik má kdo kil. A právě umění návrháře je, aby člověk vypadal skvěle, nehledě na to, že nemá postavu modelky. Takže, i když mi připravoval oblečení v těhotenství, když jsem přibrala 25 kilo, tak jsem se díky němu pořád cítila skvěle.
Zvládla byste to vy sama svoji vlastní stand-up show?
Svoji vlastní určitě ne. Ale od 17 let moderuji, teď je mi 47, takže 30 let moderuji, a moderování je vlastně stand-up. Musím být vtipná, abych udržela pozornost. Pokud to děláte dobře, tak tam máte prvky stand-upu. Ale mně to vždycky vyplyne ze situace, že reaguju na to, co se děje a nějakým způsobem to zakomponuji do celé té akce. Nedokážu si úplně představit, že bych někam přijela a řekli mi buď deset minut vtipná. Potřebuji delší rozjezd i dojezd.
11. června 2023 |
Míváte někdy trému?
Já tomu neříkám tréma, já tomu říkám respekt, respekt vůči té akci. Vždycky se pečlivě připravím, udělám si veškeré rešerše, ať moderuji cokoliv. Není to tak, že by mi někdo připravil scénáře. Připravuji si ho sama, vyhledám si o akci, o klientovi všechny vlastní podklady. Totéž je i když dělám rozhovory. Přečtu si rozhovory s tím daným člověkem, abych věděla, na co nejblbějšího se ho kdy ptali, co třeba úplně opomenuli a podobně. Takže mám takovou tu zdravou trému, respekt, ale není to tak, že bych se bála tak, jak jsem to měla ze začátku, kdy jsem prakticky omdlívala, chtělo se mi zvracet, než jsem šla na pódium.
Teď kdybyste mě vzala, zavázala mi oči, posadila mě do auta, někam mě šest hodin vezla, vysadila mě na náměstí, které nebudu poznávat, kde bude jedno velké pódium, bude tam 60 tisíc lidí a dala jste mi do ruky mikrofon a řekla, jdi a moderuj, jen se základními notami, tak bych to zvládla. Ale to je jen ta praxe, a tu mám už opravdu 30 let. Za tu dobu už jsem zažila, že se pokazilo postupně úplně všechno, takže mě nezaskočí už ani počasí.
Teď k soukromí. Nedávno proletěla médii informace o vašem rozchodu s Tomášem Třeštíkem, ale prý se nekonalo žádné drama. Jak to máte se vztahy? Hádáte se nebo jste takový kliďas?
Já se nehádám a čím jsem starší, tím míň se hádám. Ráda si povídám, mám ráda čistý stůl. V tom mám i extrémní štěstí na všechny partnery. S žádným partnerem za posledních 20 let nemám žádné drama. Všechny partnery nebo expartnery mám tak skvělé chlapy, že se ani žádné drama konat nemůže.
Jaké jsou pro vás priority ve vztahu? Je tam nějaký rozdíl mezi současností a tím, co bylo před třeba 30 lety?
Asi to bylo vždycky stejné. Jenom k tomu člověk přistupuje s větším klidem. Hlavní priorita je láska a porozumění. To bylo vždycky, jenom teď člověk k tomu porozumění dokáže přijít daleko rychleji, protože už si umí říct, co má rád, co nemá rád a akceptuje to, co má nebo nemá rád ten druhý.
Kdežto ty kompromisy před 30 lety byly jiné. Člověk si myslel, že buďto bude po mém, anebo mě nemáš rád. Ale ono to tak není. Ta láska je o tom, že se máte navzájem rádi i s těmi chybami a nechcete toho druhého změnit. Protože když si toho druhého změníte k tomu, co vám bude vyhovovat, tak pak zjistíte, že to není to, co jste chtěli. Vy jste si ho našla takhle, takhle jste si ho zamilovala, tak ho kurňa, neměňte! Buďto ho chcete takhle, anebo je to špatně.
Mám to štěstí, že nikoho měnit nemusím. Mí partneři vždy byli skvělí tak, jak jsou, od hlavy až k patě a stejně tak oni akceptují mě. Takhle si mě vybrali a to, co se jim na mě nelíbí, jsou schopni akceptovat v rámci lásky.
28. října 2021 |