„Přípravy byly náročné, protože přijít na to, kdo byl Arvéd Smíchovský, podle mě tak úplně nejde. Byl to bájný lhář a nikdo neví, co byla ve finále pravda. Říkal jsem si, koho mám vlastně hrát, já to nechápu?“ vzpomíná Michal Kern na natáčení filmu Arvéd.
Jiří Arvéd Smíchovský měl doktorát z práv, teologie a filozofie. Znal několik jazyků, zajímal se o okultní nauky a kabalu. Během okupace spolupracoval s německou tajnou službou, za což byl v roce 1947 odsouzen na doživotí. Ve vězení údajně donášel StB na spoluvězně a praktikoval černou magii. Spolupracoval jak s nacistickým, tak komunistickým režimem, což bylo také základní téma filmu.
Michal Kern ve filmu Arvéd (2022)
„Ale nakonec jsme došli s režisérem k nějakému tvaru a já si natáčení strašně užil. Bylo to nejšťastnější období mého života. Jenomže pak přišel covid, byl jsem zavřený na chalupě a trošku mě to začalo dobíhat. Přepadávala mě nejistota, pochybnosti o tom, co a jak jsem natočil. V noci se mi o tom zdálo, scény se mi motaly dohromady a nebylo kde se rozptýlit. Ale začal jsem běhat, a to mi nakonec pomohlo,“ přiznává otevřeně herec, který za Arvéda dostal krom Českého lva i Cenu české filmové kritiky. I ta je umístěna na poličce jeho obrovské knihovny, neboť Kern je mimo jiné vášnivým čtenářem.
A na stole má v rámečku pohlednici z Říma psanou přímo J. Arvédem Smíchovským. „Dostal jsem ji od pana Beneše, který se stal po smrti Arvédovy sestry Blanky správcem rodinného majetku. „Nečekal jsem to. Pan Beneš za mnou přišel na natáčení v době obědové pauzy, já srkal polívku a on vytáhl tuhle pohlednici a věnoval mi ji,“ vypráví Kern.
„Pak nám do filmu zapůjčil obraz Arvédovy matky a dalších pár osobních věcí, které se následně objevily v kulisách. Já od něj dostal ještě vykuřovadlo, asi tři tisíce let staré, které měl Arvéd na stole. K tomu spoustu rodinných fotografií a deník, který si psal. Vlastně je to spíš památník, do kterého mu jeho současníci něco napsali nebo nakreslili. Jsou tam záznamy v hebrejštině i němčině. Mimo jiné i věnování spoluzakladatele fašistické strany Radoly Gajdy (byl předsedou Národní obce fašistické, pozn.red.),“ řekl.
Český lev: Nejlepší herec - Michal Kern za film Arvéd (Praha, 4. března 2023)
Pohlednice prý někam hluboko zahrabal, vykuřovadlo má vystavené, deník zapůjčil a posléze věnoval Vojtěchu Maškovi, režisérovi filmu Arvéd. „Ten deník je už pro mě tak osobní věc, že ho doma mít nechci,“ prozradil.
Teď vstupuje herec do dalšího projektu, který bude pro něj zápřahem nejen po stránce fyzické ale i psychické. Režisérka Diana Šoltýsová ho obsadila do inscenace Váňa, která je adaptací Strýčka Váni od Antona Pavloviče Čechova. Jde o monodrama, příležitost pro jednoho herce. Jenomže bude ztvárňovat osm postav - čtyři muže a čtyři ženy, které se v některých momentech objeví na jevišti dokonce najednou. „Naučit se třiceti tří stránkový monolog je masakr. Ale ten text je tak krásně napsaný, že mi šel do hlavy strašně rychle a už ho umím nazpaměť,“ pochvaluje si Kern.
V Divadle v Řeznické, kde by se měla uskutečnit v polovině ledna premiéra, navíc není žádná nápověda. „V Národním divadle, kde hraji, ještě je, ale jinak dnes nápovědy bývají už málokde,“ vysvětluje Kern, který by si ovšem věděl rady, kdyby mu kus textu vypadl. „V tu chvíli je důležité zastavit se, zkoncentrovat a uvědomit si, kde se právě v ději nacházíte. Prostě vzít si pro sebe čas, což je ale strašně těžké, protože ten běží na jevišti mnohem rychleji. Ale nesmíte na to dbát, i když to chvíli trvá, a musíte se snažit rozpomenout,“ popisuje svoji techniku.
Michal Kern při zkoušce hry Váňa
Ztvárnění ženských postav se nebojí, protože ženám prý velmi rozumí. „Těch osm postav je v podstatě osm částí mě samotného. Každý přece máme v sobě několik životů...,“ říká. Protože nebude mít možnost měnit kostýmy, nejspíš dostane jeden univerzální. „Původně jsme zvažovali, že základem bude sukně a sako, ale pomalu docházíme k tomu, že není třeba podtrhávat ženskost sukní.“
První čtenou zkoušku měl s režisérkou Dianou Šoltýsovou, která je zároveň jeho kamarádkou, v Římě. Oba mají k tomuto městu specifický vztah. Kern ho navštívil už šestkrát. „Poprvé jsem tam byl, když mi zemřela maminka. Tatínek pracoval na dráze, tak jsem měl volnou jízdenku po Evropě a vydal se do Itálie. V Římě jsem vystoupil z vlaku, dojel ke Koloseu a tam zažil něco nepopsatelného. Měl jsem pocit, jako bych tu už někdy žil. Prostě jsem byl doma,“ překvapuje. Od té doby se tam neustále vrací.
Michal Kern v představení Sen čarovné noci
Krom toho, že si na Kerna myslí dva filmoví režiséři se svými projekty, které však mohou taky nedopadnout, jak sám herec připouští, nezříká se Kern ani malých rolí v seriálech. „Je to dobrý trénink, aby člověk nevyšel ze cviku. Když ho nemám, přijedu pak na třídenní natáčení a jsem úplně rozklepaný a nervózní,“ přiznává.
Objevil se v seriálech To se vysvětlí, soudruzi, Stíny v mlze 2 a především si užil natáčení s Agnieszkou Hollandovou v Berlíně, kde vznikal její film o Franzi Kafkovi.
Kromě četby a běhání jsou Kernovou vášní skoky na trampolíně, kterým se dříve věnoval závodně. Chodí na trampolíny do Sokolovny, ale má je i na jevišti Národního divadla. Ve Snu čarovné noci, kde je Pukem.
4. března 2023 |
