Odvaha principálovi nechyběla ani tenkrát, když hleděl z okna svého bytu na Hradčanech na osiřelý plácek, na kterém kdysi cvičili vojáci Hradní stráže. Na místě za kamennou zdí tak přesně před dvaceti lety vyrostla Letní scéna Divadla Ungelt. I tady se střídají na jevišti velká herecká jména.
Ač je divadlo ryze soukromé, na „řachandy“ nesází. „Chceme, aby se divák bavil a zároveň měl o čem přemýšlet. Dobré divadlo je takové, které ve vás vyvolá vzpomínky a třeba i otázky, co se životem,“ říká Milan Hein.
Jaké byly začátky vaší Letní scény?
Byly hodně partyzánské! Jeviště ani hlediště nebylo zastřešené, a když pršelo, představení se přerušovala, nebo úplně rušila a vracelo se vstupné. A ty kadibudky! Zažili jsme perné období, scén pod širým nebem tehdy bylo pomálu, diváci nebyli zvyklí chodit v létě do divadla. Dnes po těch dvaceti letech je naše Letní scéna přímo výstavní! Máme nádherné zastřešené vyvýšené hlediště, jeviště je kryté už dávno a pro diváky máme prvotřídní toalety… A báječné zázemí mají i herci.
Svěřil se mi, že má báječnou ženu, s ní dvě malé dcerky, a má pocit, že mu v partnerství s ní chybí mužská energie a neví, co s tím. Psali jsme si několik měsíců, až mě požádal o schůzku.