Miroslav Etzler otevřeně: O vášni se Stašovou!
25 fotografií
V poslední době Miroslav Etzler (59) příliš nových věcí netočil. Věnoval se hlavně svému nejmladšímu synovi Samuelovi, který právě slaví šesté narozeniny, a divadlu. Po těžkém covidu je rád, že se na jeviště mohl vrátit. Lékaři mu totiž dávali minimální naději.
„Jaké místo tady máte nejradši?“ zeptala jsem se, když jsme se potkali v Divadle Lucie Bílé, kde má za sebou své dvě poslední premiéry. „Východ! Ve všech divadlech mám nejradši východ,“ smál se Miroslav Etzler. „Ale to je tím, že už tu práci dělám strašně dlouho.“
Naposledy jste tu měl premiéru komedie Co to píšeš, miláčku, kde hrajete s Lenkou Vlasákovou, že?
„Ano, s Lenkou jsem hodně pracoval i před kamerou, i v divadle. Hrát s ní je radost! Kdysi jsme měli na JAMU předmět Dějiny divadla. A pan profesor nám říkal jednu věc, ve které si myslím, že se velice mýlil. Řekl, že pro herce není inteligence důležitá, a já si myslím, že je. Je dobré poslouchat režiséra a ovládat svoje řemeslo, ale inteligence je ta nástavba a já mám to štěstí, že pracuji s inteligentními herci – a Lenka je bezesporu inteligentní herečka. To je holka, která hraje srdcem, ale ve všem musí mít jasno a přemýšlí.“
Upřímný Miroslav Etzler: Nezná syna a čtvrtou svatbu odmítá!
Výhodou asi je, že jste na sebe byli zvyklí, ne?
„Ano, ale poprvé jsme hráli manželský pár. Víte, když vám někdo na jevišti dobře položí otázku, málokdy na ni můžete špatně odpovědět. A když ji dostanete správně, to je jako když dostane hokejista dobrou přihrávku, když mu přijde dobrý puk na hůl. A Lenka na jevišti poslouchá a položit otázku umí.“
Zkoušel jste i něco psát?
„Napsal jsem svému synovi knížku pohádek. Jsou o přírodě, kterou máme rádi, jsou tam všechna roční období a měsíce v roce. Celé to začíná proslovem, že jsem nikdy netušil, že se v mém pozdním věku narodí malý tvor, který tak zásadně změní můj život a připomene mi to, na co jsem dávno zapomněl.“
Například?
„Třeba to, že kaluž je schopná zrcadlit obrazy, nebo jak vypadá paprsek jdoucí z prasklého nebe po bouřce. Nás třeba na podzim baví ležet v listí a koukat na nebe. On je dobrý, protože pozná ptáky, třeba i konipase, bavíme se o stromech...“
To jste ho naučil vy?
„Nemyslím. Myslím, že on to věděl, akorát si to potřeboval nějak připomenout z minulých životů. Ne, že bych věřil na minulé životy, ale někdy se to tak stane...“
Povídejte.
„Je tu jedna věc, kterou moc nefrekventuju, protože je hodně osobní. Když mu bylo asi kolem dvou let, jednou ráno se probudil – my spíme spolu v posteli, jsme na sebe strašně fixovaní –, a díval se na mě poměrně dost vážně. Objal mě a řekl mi do ucha: Já jsem si tě vybral. Na to nikdy nezapomenu. To je pro mě jeden z největších zázraků, který jsem zažil. Tak to je – jsem starý otec, ale šťastný. A to štěstí ve mně se znásobuje, když můžu vystupovat tady v Divadle Lucie Bílé, které je pro mě mimořádné.“
V čem?
„Kdysi jsem tu strašně chtěl hrát! A to z toho důvodu, že jsem se hlásil na DAMU a tady, v těchto prostorách, byl DISK, studentské divadlo. Měl jsem velký sen se na pražskou školu dostat, což se mi nepovedlo a to tři roky za sebou.“
Zaujalo mě, že jste se Simonou Stašovou nikdy nehrál, až teď. Vy jste spolu ani netočili?
„Ne, nikdy, přitom máme velmi podobnou energii. Ale znali jsme se přes maminku Jiřinku Bohdalovou. S tou jsem dlouho spolupracoval, nejdříve na seriálu Pojišťovna štěstí, kde jsme se potkávali pět let, a pak na dalších projektech a vždycky jsem si jí mimořádně vážil. Když mi pak Simona nabídla, abych s ní spolupracoval, byl jsem šťastný. Věděl jsem, že po sobě pracovně pokukujeme už delší dobu, a tady se to konečně šťastně sešlo.“
Miroslav Etzler o halucinogenním tripu na Sumatře: Pozření záhadné rostliny mu odstartovalo nespavost
V čem je spolupráce s ní tak výjimečná?
„Víte, Simona je přírodní úkaz! Nikdy v životě, i když byla nemocná, i když jí nebylo dobře, i když byla k smrti unavená, jsem ji neviděl, že by hrála o půl procenta míň. Ona diváky miluje, oni milují ji. Taky je to dneska jedna z mála hereček, které vyprodají úplně všechno. Kamkoliv přijedeme, tam je narváno.“
To v dnešní době není samozřejmé.
„To není. Říkám jí: Simčo, to není možný! A ona na to: Ale tam nejsem jenom já! (směje se) Simona přijde před diváky, a kdyby jí bylo jakkoliv, jede naplno, stříká z ní pot. Má kapesníček, kterým se utírá, aby nikdo neviděl, že do toho dává všechno. V dnešní době, kdy se obecná herecká profese trochu začala vytrácet, je to hrozně fajn.“
To věřím.
„Její velkou výhodou je, že na tom jevišti prostě je. Simona je o něco starší než já a má takovou m*du! Na scéně je o třicet let mladší. Tam je sex, srdce a nekonečná vášeň, co víc si na divadle přát.“
25 fotografií
Ona vyjede po každém chlapovy! 
