Setkáváme se ve Švandově divadle, kde se natáčí 7 pádů Honzy Dědka. Jaký máte vztah s televizními kamerami?
Už jsem byla párkrát v televizi. (smích) Nevím, jestli máme s kamerami vztah, ale docela se občas vídáme.
Vidíte se radši na záznamu, třeba už v profi videoklipu, kde jste hezky nasvícená, nalíčená, nebo se dovedete koukat i na ty surové záběry?
Já se většinou na sebe většinou nekoukám. Samozřejmě když je člověk udělaný jako hezký, tak mám radši koukat na sebe jako na hezkou, než obyčejnou. Ale mám pocit, že to moc neřeším.
Jste skutečně posedlá hudbou? Máte doma hodně cédéček, vinylů?
Já jsem začala sbírat vinyly asi před nějakými čtyřmi, pěti lety. Nemám jich tolik. Mám malou sbírku. Ale zajímavou věcí je, že doma málo poslouchám hudbu. Mám ráda ticho. Třeba rádio poslouchám jenom v autě, protože jsem stále v hudbě, takže není tak důležité pro mě to poslouchat doma. Ale je fakt, že jak jsem začala sbírat vinyly, začala jsem občas poslouchat nějaké desky a to cokoliv. Buď úplně staré nebo něco úplně nového. Nejstarší mám nějaké šedesátky, pak Floidy, Doors nebo Velvet Underground, David Bowie, Millie Jackson, Isaac Hayes a takové věci. A nový? Samozřejmě svojí The Stylists – Electric Animals, protože to je super na vinylu. I Monkey Business mají desky na vinylu a to taky poslouchám.
Když dojde na taneční hudbu a na tancování, která píseň vás zaručeně vystřelí na parket?
September od Earth, Wind and Fire. To je naše písnička s Matějem Ruppertem, takže kdykoliv kdekoliv ji slyším, tak většinou, pokud je Matěj přítomen, oba jdeme a tančíme. Když tam není, já mu píšu nebo volám: „Hraje naše písnička!“ a pak tančím. (smích)
Když si dáme teď otázku z branže, tak kdo je pro zpěvačku lepší partnerská partie? Zpěvák, manažer, producent, basák nebo klávesista?
Jako boyfriend? Ani jeden! (smích) Jedenkrát, to je pravda, jsem chodila s bubeníkem z kapely Mig 21 a nejsme spolu. Jsme stále velmi dobří kamarádi. Ale já, když pracuju, tak pracuju. Když jdu domů, tak chci být v klidu v doma.
Muži muzikanti mluví skutečně o všem. Tak možná to vás vyléčilo z toho, že nechcete nikoho z branže?
(smích) No, nevím. Slyším všechno, ale já jsem úplně šťastná a zamilovaná do někoho, kdo není muzikant, tak bych nic neměnila. Ale když mi bude do hlavy mířit pistole a musela jsem si vybrat muzikanta, tak by to byl asi basista. Klavír je můj nejoblíbenější nástroj na pódiu. Ale basista! To je rytmus, takže prostě I gotta go with the rhythm!
Když váš partner něco pustí, co se vám nelíbí, řeknete: Vypni to? Nebo diplomaticky: Tohle příště už ne?
Teď jsem ve vztahu, kdy se toho vůbec nemusím bát. Ale v minulosti byly nějaké věcí, že když se mi to opravdu nelíbilo, tak jsem ho poprosila, ať to vypne. Ale to bylo málo věcí. To by muselo být něco ošklivého, hrozně negativní text, zlý. Já bych jinak poslouchala cokoliv.
Jsou pro vás to největší pomyslné peklo coververze československého popu? Převzaté věci, přezpívané do češtiny?
Jsou nějaké, co nejsou dobré. Ale myslím, že ty české verze jsou hlavně „něco jiného“. To je prostě špatné a neměli to dělat vůbec. Ale je i spousta dobrých, česky udělaných. Například Eva Olmerová Čekej tiše. To je krásné. V originále je to He’ll Have To Go od Jima Reevese. Dají se udělat i dobré české verze a Eva Olmerová je dělala krásné. Nebylo to jenom nějaké „něco jiné“.
12. května 2014 |