Rebecca Diatilová o televizi i trémě
Jak jste se dostala na Novu?
Šla jsem studovat žurnalistiku, protože jsem chtěla psát, ale pak mi lidi z branže říkali, ať zkusím televizi. Když jsem si při vysoké škole sháněla brigádu, vyskočil na mě inzerát, že na Nově hledají reportéra. Chtěli dva roky praxe, ale i tak jsem to zkusila. Proběhlo několik výběrových kol, a ono to vyšlo.
Co vy a tréma před kamerou?
V říjnu jsem vysílala svou první Víkendovou Snídani, to jsem byla lehce nervózní, ale čekala jsem to horší. Pořad začíná v 7:55, já vstávala už v půl páté a tolik jsem se těšila, že jsem měla hned od probuzení dobrou náladu. Po pěti minutách živého vysílání ze mě tréma spadla a celé čtyři hodiny mě to moc bavilo.
Rebecca Diatilová Rebecca Diatilová a Roman Staša Před třemi lety začínala na Nově jako reportérka magazínu Život ve hvězdách, pak se objevovala v dalších pořadech a nedávno se s Romanem Stašou stala jednou z moderátorských dvojic Víkendové Snídaně, která se vysílá v sobotu a neděli. |
Co vám píšou diváci?
Když jsem na Nově začínala, myslela jsem si, že budu kvůli svému původu dostávat i ošklivé zprávy, ale až na jednu jedinou výjimku tomu tak není. Za svůj život jsem se nesetkala s žádnými nenávistnými rasistickými poznámkami. Naopak, lidi jsou ke mně milí a vstřícní. A to nejen v Praze, která je kosmopolitnější než jiná místa u nás, ale po celém Česku.
Jaký máte vztah k Sáře?
Vždy jsme si rozuměly, v dětství jsme si spolu hodně hrály. Sárka je starší a já byla takový její ocásek, brala mě mezi své kamarádky, což se mi líbilo, takže jsem se od ní skoro nehnula. Před dvěma lety se z domova odstěhovala, bydlí se svým partnerem, ale stále jsme si velice blízké, za to jsem opravdu vděčná. Je tu pro mě a já pro ni.
(Sára: Beky to řekla tak hezky, až mě to dojalo.)
V čem se lišíte?
Od narození jsem tmavší, podobou patřím víc do tátovy rodiny. Nejde jen o moji barvu pleti, mám i výraznější africké rysy, větší nos a větší pusu než Sárka. A navíc jsem se před několika týdny vrátila od moře. (směje se) Byla jsem v Africe kousek nad rovníkem a tam to hodně pálí.
(Sára: Já byla taky u moře a stejně jsi tmavší.)
Co vám táta umí uvařit?
Jídla, která zná z Angoly. Nejradši mám jeho africkou kapustu. Hodně tamních pokrmů se dělá s rajčaty, dává se do nich arašídové máslo a pikantní koření, často se jí kuře a slepice. Nebo makayabu, což je mořská ryba naložená v soli, tu máme moc rádi. A jako příloha bývá funge. V Africe je z rostliny maniok, ale ta tady není, takže táta připravuje funge z krupičky a solamylu.
Sára Diatilová o dětství i babičce z Afriky
Proč vás baví vaše práce?
Jako produktová manažerka vedu vývojářský tým, se kterým se společně podílíme na tvorbě mobilních a webových aplikací. Mám radost, že jsme úspěšní, například jeden z našich projektů, vzdělávací a zábavní aplikace pro malé dívky, získal mezinárodní designové ocenění.
Sára Diatilová Rebecca a Sára Diatilovy Vystudovala mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické, je IT manažerkou v renomované technologické společnosti. Sára a Rebecca jsou dcerami české matky a angolského otce, který před lety přijel do Československa studovat. |
Co si plánujete?
Chci pokračovat ve svojí profesi a možná časem dostuduju i politologii Latinské Ameriky, kterou jsem kvůli práci před státnicemi odložila. Taky bych ráda cestovala po světě, ale žít chci pořád v Česku. Mně je dobře tam, kde je moje rodina, neumím si to představit bez mých blízkých, na domov jsem hodně vázaná.
Kde slavíte Vánoce?
Doma s rodinou. Už bydlím jinde, ale Vánoce jsou pro mě náš dům, maminčina výzdoba, cukroví... A zelňačka od babičky z máminy strany. Pochází ze Slovenska, tak nám ji pokaždé vaří.
K čemu vás máma vedla?
Říkávala nám, že když se budeme snažit, dokážeme, cokoliv budeme chtít. Podporovala v nás zdravé sebevědomí a cílevědomost.
Jaké jste měly dětství?
Hezké, byly jsme aktivní, dělaly jsme sportovní aerobik, taky jsme tancovaly nebo jsme se učily hrát na elektronické piano. O prázdninách nás rodiče brali do cizích zemí, díky tomu jsme poznaly kus světa.
Co Praha a babička z Afriky?
Přilétala k nám i na několik měsíců a byla tady nadšená. Táta je ze sedmi dětí a kromě dvou sester všichni jeho bratři studovali v zahraničí a žijí v různých zemích. Takže africká babička začínala své cesty za syny v Praze a pokračovala do Německa, Belgie, Francie. Pak ještě zamířila do Ameriky.
Kolikrát jste byly v Angole?
To je trochu smutné, ještě jsme tam s Beky nikdy nebyly. Doufám, že se do Angoly jednou vydáme a navštívíme početné příbuzné.
(Rebecca: Když jsme byly malé holky, rodiče říkali, že počkají, až budeme větší, abychom z daleké cesty něco měly. A když se nás později ptali, kam chceme o prázdninách, lákala nás jiná místa. Teď nás to mrzí, protože nám už naše africká babička Angolu neukáže, před rokem zemřela na covid.)
Kdy vidíte sestru v televizi?
Kdykoliv je to možné. Obdivuju ji, jsem její velká fanynka a mrzí mě, když jsem v práci a zrovna nemůžu sledovat všechny pořady, ve kterých se objevuje. Líbí se mi, že Beky je pořád pokorná a stojí pevně na zemi, celá naše rodina je na ni hrdá.
21. října 2022 |
