Pavlína Pořízková. V patnácti odjela do Paříže zkusit modeling. Myslela, že z toho budou jedny zajímavé prázdniny, ale nakonec se z ní stala na dlouhá léta jedna z nejlépe placených supermodelek. Čtyřicet let žije v Americe, na pár dnů se přijela podívat do země, kde se narodila.
| foto: Jan Zátorský,
MAFRA
Nebyla dobrá maminka, přesto ji obdivuji. Pavlína Pořízková nejen o své rodině
V patnácti odjela do Paříže zkusit modeling. Myslela, že z toho budou jedny zajímavé prázdniny, ale nakonec se z Pavlíny Pořízkové stala na dlouhá léta jedna z nejlépe placených supermodelek. Čtyřicet let žije v Americe, na pár dnů se přijela podívat do země, kde se narodila.
Když vystoupíte z letadla v Česku, co cítíte, co vás napadá? Že jsem doma. Prožila jsem tady krásné dětství s milovanou babičkou a byla jsem šťastná, i když vládli komunisti.
Měla jste krásné, ale zároveň hodně zvláštní dětství. Když vám byly tři, rodiče sedli na motorku a emigrovali, vás nechali u prarodičů. Jo, bylo to zvláštní, ale jako malá jsem to ani nevnímala. Pár let jsem si myslela, že rodiče všech dětí bydlí ve Švédsku, že je to tak normální, že tohle rodiče dělají. Nezviklala mě ani rodina nejlepší kamarádky Jany Horákové, protože její maminka a tatínek byli o něco starší. Řekla jsem si, aha, když jsou rodiče mladí, jsou ve Švédsku, a když jsou staří, jsou v Prostějově. Dětská logika, nebyla jsem z toho nějak nešťastná.
Jednoduše mě odtrhli od někoho, koho jsem milovala, odvezli mě z místa, kde jsem se cítila v bezpečí. Místo toho jsem putovala do neznámé země, s nešťastnou matkou a malým bratrem.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
