Nečekaně zemřel oblíbený zdravotník (†53) z IKEM: Rozdával život!
Obrovskou ztrátu prožívají jeho lidští i zvířecí pacienti, rodina a kolegové nejen z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Uznávaný zdravotník Jiří Čáp (†53) nečekaně zemřel v neděli 27. dubna. Včera se s ním loučili blízcí v obřadní síni Olšanských hřbitovů v Praze.
Patřil mezi ty, pro které nebyl zdravotnický úděl jen zaměstnáním, ale posláním. Jiří Čáp prožil v řadách profesionálů IKEM více než 30 let. Z toho dvacet jako vrchní sestra Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče. „Položil základy fungování kliniky i intenzivní péče v celém institutu. Kromě toho se věnoval vzdělávání sester i záchranářů,“ připomíná instituce s tím, že za svou činnost obdržel roku 2016 titul Sestra roku. Za svého života publikoval řadu odborných prací, v roce 2002 také tři měsíce ošetřoval pacienty v armádní polní nemocnici v Kábulu. „Aktivně se zajímal i o veterinární medicínu, spolupracoval s několika pracovišti, včetně Zoo Praha,“ připomněl IKEM. V roce 2006 založil i první veterinární transfuzní stanici, kde zachránil mnoho zvířecích pacientů.
„Byl přátelský, klidný, lidský. Učil nás srdcem – s pokorou, bez povyšování, a právě proto si ho tolik lidí vážilo. Jiříku, budeš nám chybět,“ vzkázali jeho kolegové z veterinární záchranky Pet-Medic Praha na Facebooku. „Měla jsem čest být sestrou v IKEM pod jeho vedením. Byl moje nejlepší vrchní, kterou jsem kdy měla,“ uvedla Denisa Nováková.
Muž s uměním sestry
Jiří přes akademické úspěchy říkal, že nejlépe a nejužitečněji se cítí u lůžka nemocného. Prozradil že jeho profesní volbu ovlivnily někdejší kolegyně ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Měly se mnou nesmírnou trpělivost, ukázaly mi, jak to v nemocnici chodí, a díky nim jsem také zjistil, že práce zdravotní sestry je mi velmi blízká,“ uvedl magazínu InSight.
„Chtěl jsem pracovat ve zdravotnictví, něco umět, pomáhat druhým – a zároveň jsem měl štěstí na lidi kolem sebe.“ Podle něj lze do veterinární medicíny z té humánní přenést mnohé. „Lékaři zvířat používají řadu podobných postupů jako lékaři lidí. Jen to mají poněkud složitější kvůli druhovým variacím a jiným způsobům komunikace s pacienty,“ dodával.
