Romana Tomeše uvidíme od 14. února v Divadle Radka Brzobohatého opět v kostýmu Freddieho Mercuryho…
Je to koncertní Freddie show. Je to v podstatě založené na jeho životě. Máme živou kapelu a je to tedy náročné zpívání jak blázen, velikánská výzva. Ale je pravda, že je to asi jedno z nejkrásnějších zpívání, co jsem v životě kdy měl.
Takže u vás doma teď zase jedou samí Queeni?
Show hrajeme už od roku 2018, ale je pravda, že kdykoliv máme set Freddieho, tak si vždycky ty písničky opakuji, protože přece jen, jak jsem říkal, je to těžké zpívání. A přijít nepřipravený na songy Freddieho Mercuryho? To si úplně nelajsnu. Takže ano, songy Freddieho a Queeny doma znají už úplně všichni.
Máte s manželkou Míšou nějakého osobního favorita z repertoáru kapely?
Za mě osobně je to song Too Much Love Will Kill You, to zbožňuji. A jinak z těch songů, co v show zpívám, tak asi Bohemian Rhapsody. To je prostě legendární klasika.
Abyste se mohl převtělovat do této role, chce to perfektní fyzičku. Jak se o ni staráte?
No! (smích) Tak je pravda, že už pomaličku stárnu, takže už to na sobě malinko pociťuji. Snažím se a když mi to čas dovolí, chodím pravidelně běhat. Teď jsem si domů pořídil takovou hrazdu, takže cvičím. Když to alespoň trošku jde, každý druhý den se snažím takhle fyzicky udržovat.
LÁSKA POD LUPOU: Děti jsou prověrkou každého vztahu, říkají manželé Tomešovi |
Co když za vámi jednou přijdou děti a řeknou „Tati, my chceme taky hrát“?
Přiznám se, že to očekávám. Protože minimálně ten starší syn ty herecké geny skutečně podědil dost. Oba kluci jsou zvyklí s námi jezdit do divadel na zkoušky na představení a oba jsou velcí exhibouši. Takže si myslím, že je to asi bohužel nemine. Říkám bohužel, protože vím, jak to umění je bolavý a skýtá mnoho pádů. Člověk se musí obrnit, aby to v té umělecké džungli ustál. Pokud budou kluci chtít, já je v tom budu podporovat. Ale nechám to čistě na nich. Pokud se rozhodnou být, já nevím, popeláři, tak ať. Hlavně, ať jsou šťastný.
Musel jste se naučit mít tu pomyslnou hroší kůži v šoubyznysu?
Já bych řekl, že po těch letech, co v tom člověk nějakým způsobem chodí, tak se to naučí nějak automaticky. Jo, samozřejmě, je spousta nepovedených konkurzů, lidé vás neustále hodnotí, režiséři na vás často křičí, kolegové pomlouvají... Já mám většinou štěstí na super lidi, ale to vše co jsem říkal se běžně děje. Takže je potřeba tu hroší kůži si časem vybudovat.
Herci Michaela Doubravová a Roman Tomeš se vzali 1. června 2016.
V kultuře nosí spousta lidí pomyslné masky a neodkrývají svoji pravou tvář. Co děláte s manželkou jako herci proto, abyste byli opravdoví alespoň doma ve vztahu?
To je dobrá otázka. Teď hodně frčí ty instagramy a sociální sítě, kde se lidi hodně prezentují. Já jsem jeden z těch, co to úplně nemá rád, když tam lidi hážou fejkové fotky s filtry a videa ve stylu „máme super život“. Já tomu moc nefandím. Radši prosazuji reálný pohled na realitu, i když to třeba někdy není úplně líbivý. Založil jsem hashtag „ukaž pravdu“. Občas se snažíme s Míšou takhle navenek ukazovat, co máme doma. A to naprosto otevřeně. Když se pohádáme, nebo jsme nenalíčení a neupravení. Zkrátka ukazujeme ten reálný život. Myslím si, že je to dobře, protože dneska mají lidi pocit, že jejich život není ideální, protože mají dojem, že to, co vidí na Instagramu, ideální je. Ale je to všechno fake. Všeobecně sociální sítě neukazují pravdu.
Když menstruuji, nesnesu žádnou mužskou společnost, přiznává Tomešová |
Co bylo pro vás největší výzvou?
S ničím nemám problém. Realitu mých všechních dnů ukazuji úplně svobodně a nevadí mi žádné téma.
Máte zkrátka radši ten opravdový život, než lidi s dokonalými fotkami na sítích, co mají operativní leasing, dvě tři hypotéky a do toho se vzájemně podvádějí.
Život je takový, jaký si ho uděláš. Je důležité obklopovat se lidmi, které máš rád, kteří mají rádi tebe a žít ten život tak, jako vždycky říkám jít zlatou střední cestou. Já si myslím, že když nevyděláváš úplně extrémní peníze, nemáš úplně velké dluhy a žiješ život tak, že máš čas na rodinu na přátele a zároveň máš práci, která tě baví, tak potom vlastně nemůžeš vyhořet a nemůžeš spadnout úplně na hubu. A tady tím způsobem se snažíme žít.
Během rozhovoru jste zmínil, že pociťujete stárnutí. Využíváte teď proto svůj čas hodnotněji?
Od té doby, co jsem otcem, tak si hodně všímám, jak čas letí. A jak jsem říkal, zkrátka se snažím být co nejvíce s rodinou, protože tam jsou pro mě ty nejvyšší a největší hodnoty. V rámci práce jsme s manželkou strašně rozlítaní, máme toho hodně, ale vždycky si to s dětmi nějakým způsobem pak vybalancujeme. Je to těžká logistika. Ale snažím se to zvládat a ten život žít tak, abych jednou až budu umírat věděl, že jsem ho žil správně a plnohodnotně.
