Když jsme spolu mluvily před vaší šedesátkou, byla jste na vrcholu. Objevila jste se na jevišti v plavkách, získala cenu v San Francisku za film, ve kterém jste měla milostnou scénu, vaše představení byla vyprodaná. Jak je pár dnů před sedmdesátkou?
Stále se držím zásady, kterou mi možná dali do vínku oba rodiče – nebýt líná. Nesedět a nesmutnit. Člověk nesmí na něco čekat, protože vlastně není na co. Mít plán na každý den, to je asi nejlepší motor a recept na zpomalení stárnutí. Vždycky se přece dá najít něco, co vás baví. Pěkná knížka, cizí jazyky, filmy... Mám dva pejsky, s máminou Růženkou tři a se synovou labradorkou čtyři. Někdy je mám u sebe všechny a to je tedy tóčo. Ti mě nenechají lenošit ani trochu. Děláme skvělé procházky.
Věříte, že to bylo každému jedno? Nebyly bulvární tisky, takže se to ven nedostalo. Měla jsem svoje jméno, takže mě s mámou nikdo nespojoval.
