Kdysi se spolu střídaly v titulní roli muzikálu Kleopatra. Od té doby jsou kamarádkami. Navzájem si fandí a podporují se. „Bára je divadelnice, ale Ilu nechodí do divadla tak často, tak jsem si toho vážila a zároveň se bála, jak se jim představení bude líbit. A ony obě brečely, což mě dojalo,“ říká Monika Absolonová.
„Dřív na mě takhle chodívala Hanka Zagorová a teď přišly holky, což bylo od nich hrozně hezké. A když to skončilo, obě se ptaly, jak jsem se ty těžké písničky Judy Garlandové zvládla naučit. Moje odpověď je, že sama nevím. Pomohl mi pan Klezla a s posledním songem korepetitorka Sára Bukovská.Ten styl je mi vzdálený, protože jsem vyrůstala na českém popu, tak jsem se s tím chvíli trápila,“ přiznává.
Monika Absolonová v představení Judy
Protrpěla si v podstatě zkoušení celého muzikálu. „Když mi producent Michal Hrubý ze Studia DVA nabídl hrát Judy Garlandovou, jásala jsem: Juppííí to je skvělý! Vůbec mi nedošlo, co je to za roli, stačilo mi, že je to hlavní postava, znala jsem film s Renée Zellwegerovou, tak se mi to celé zdálo super. A pak mi to došlo. Že tam jsou věci, které člověk v sobě hledat nechce, natož je někomu předvádět. Že je budu muset odněkud ze sebe tahat, vzpomínat na situace, které jsem zažila nebo v nich sama byla a nebude to nic hezkého. Ale měla jsem ohromnou pomoc v režisérovi Petrovi Gazdíkovi, se kterým jsem pracovala už dříve. Je velmi klidný a právě to jsem potřebovala,“ popisuje proces zkoušení Absolonová.
Přiznává, že zpočátku Judy Garlandovou, jež se proslavila už jako dítě filmem Čaroděj ze země Oz a v dospělosti propadla závislosti na prášcích a alkoholu, ráda neměla. „Říkala jsem si: Takhle se zachovat? To je strašné! Jak to, že to nezvládla kvůli svým dětem? Pořád jsem s ní vnitřně diskutovala, až jsem ji nakonec pochopila a teď je mi jí líto, protože se stala obětí showbyznysu. Když je sláva tak velká jako ta její, nebo třeba Amy Winehouse a Kurta, tak je to spíš sžírající. A to, že neměla pevné zázemí, rodinu, byl další problém,“ říká zpěvačka.
Půl roku se intenzívně postavou Garlandové zabývala a doslova trpěla. „Vůbec mi nebylo příjemné ukazovat všechny ty věci jako opilost, zvracení... Bylo to těžké, tím spíš, že tady nefungujeme jako v zahraničí, kde se člověk soustředí pouze na jeden projekt. Mám dva kluky, ti mají svůj život, povinnosti, kroužky, takže jsem vždycky lítala mezi divadlem a jimi. Ale je to za mnou a to představení mě teď hrozně baví hrát. Zjistila jsem, že je pro mě očistné. Nikdy jsem na nikoho nekřičela tak, jako řvu teď na jevišti. Péťa říkal, pusť to, tak to pouštím a je to taková moje terapie. I když mě štve něco jiného, narvu to tam a ono to pomůže,“ vysvětluje zpěvačka.
Krasnej Stedrej den i vecer, pozehnane vanocni svatky. Hodne zdravi, stesti a lasky Vam vsem preju ze ❤️. My si nase Vanoce vcera moc uzili a navic sel po rozbalovani v tv Andel Pane 2 ale clovek nemuze nemyslet na to co se stalo a jak je pozustalym… strasne…a jakakoliv slova nevystihnou nic… hodne sily✊✊✊
Její popularita je s tou, kterou zažívala Judy Garlandová neporovnatelná, ale taky postupně roste. „Když jsem začínala, lidi mi říkali: Vás jsem někde viděl, nechodila jste s mojí dcerou do školy? Anebo: Neprodávala jste u nás? Později už tušili, že zpívám. A teď je to zase jiné. Většina z nich ví, kdo jsem, což mi přijde až zarážející. V soukromí bývám nenamalovaná a taky nemám pocit, že každý chodí do divadla nebo na koncerty, aby mě musel znát. Ale je to v klidu, ne jako v zahraničí. Taky tady nemáme na všechno lidi jako hvězdy tam. Sama nakupuju, uklízím i vařím. Akorát na okna mám Marušku. Kdybych měla mýt okna, tak se oběsím. Nenávidím to stejně jako žehlení,“ přiznává.
V současné době točí svoji sólovou desku, na kterou jí písničkami přispěli Martin Chodúr, Marek Ztracený, David Deyl, Albert Černý… Až na jednu budou všechny písně původní. Ta převzatá je od Hany Zagorové. „Jde o francouzský šanson Mít tě ráda, který otextovala v Malaze, kde měli se Štefanem byt. Je to písnička o něm, o lásce a je nádherná. Ale v mém podání vychází jinak, já ji zpívám o tom, že láska je krásná ale bolí. Už jsem s ní vystupovala na vzpomínkových koncertech, tak jsem se dovolila Štefana Margity a Luboše Kříže, který byl Hančiným producentem, jestli si ji můžu dát na desku. A oni mi to povolili. Dokud Hanka žila, několikrát jsem ji prosila, jestli by mi nenapsala nějaký text k písni. Dlouho neměla čas a pak už to nestihla. Tak teď ho mám,“ říká zpěvačka.
Ve Studiu DVA hraje Absolonová ve čtyřech představeních – Judy, Duety, Funny Girl a Lovci bobrů. Víc jich mít nechce. „Musím mít čas taky na koncerty a svoje dva kluky. Starší chodí do třetí třídy a ten mladší je předškolák. Jsou super. Oba dělají fotbal a tenis. Víc nestíhají. Já měla naivní představu, že jeden den půjdou na fotbal, druhý na hokej, třetí na tenis a pak si dají třeba zpěv, ale takhle to dneska nechodí. Dětské koníčky se strašně profesionalizují. Fotbal mají třikrát týdně, tenis dvakrát. Je toho moc,“ naznačuje.
Příští rok zavzpomíná Monika Absolonová na další zásadní roli svého života. Zúčastní se koncertního provedení muzikálu Draculy, od jehož premiéry uplyne třicet let. „Pro mě je neuvěřitelné, že je to tak dávno. Nechce se mi věřit, že jsem tak zestárla. Producentovi Oldřichu Lichtenbergovi jsem říkala, že ve svém věku už přece Lorraine dělat nemůžu a víte, co mi odpověděl? Že budeme zpívat na hokejových stadionech, takže diváci nás uvidí z dálky,“ směje se zpěvačka, kterou zanedlouho čekají vánoční koncerty po celé republice včetně Prahy.
