Nutí mě, abych si to oblékala...

Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Můj partner má fetiš na silonky, konkrétně na takové ty s dírou v rozkroku, které se dají mít i při sexu. Chápu, že ho to vzrušuje, a občas mi nevadí mu vyhovět, ale poslední dobou je to už skoro nutnost – očekává, že je budu mít pokaždé. Jenže já na to zkrátka ne vždycky mám náladu nebo chuť se do nich soukat, obzvlášť když jde o spontánní chvíle. Nechci ho zklamat, ale taky se nechci do ničeho nutit. Jak mu to říct, aby to přijal bez pocitu odmítnutí nebo studu? (Petra, 36)
Milá Petro,
klíčová je komunikace. Doporučuji mluvit o tom mimo situaci intimity – tedy ne v ložnici těsně před nebo po sexu, ale v klidném a neutrálním prostředí. Zkuste zvolit empatický přístup, např.: „Vím, že tě silonky hodně vzrušují, a ráda ti tuhle fantazii občas splním, protože vím, že si to užíváš. Ale zároveň bych ráda, aby naše intimita byla příjemná pro oba. Někdy prostě nemám chuť je mít na sobě pokaždé, a potřebuju, aby to bylo v rovnováze. Můžeš mi s tím pomoct?“
Tím mu neříkáte "nechci", ale "chci hledat rovnováhu". Dáváte mu najevo, že jeho touhu berete vážně, ale také že potřebujete prostor pro svou pohodu. V ideálním případě se tak spolu můžete domluvit na kompromisu – například že někdy silonky použijete jako zpestření, jindy zase zůstanete u přirozenějších momentů.
Pamatujte, že sexuální soulad nevzniká z absolutního naplňování všech představ, ale z ochoty naslouchat, vyjednávat a respektovat se navzájem. A právě to už děláte velmi zralým způsobem.