Jak si první týdny s miminkem užíváte?
Je to skvělé, i když náročné. Možná, že pro lidi, kteří miminko plánovali, je to jiné, ale my jsme oba takové neřízené střely a byli jsme trochu hozeni do vody, takže prostě plaveme. Zatím se stále sžíváme.
Jaký je malý Rafael?
Je to hrozně hodné miminko. Jen je trochu vzteklý, když nemá dost jídla, ale tomu úplně rozumím, protože jsem také taková.
Na sociálních sítích jsem si všimla, že už nyní, tedy osmnáct dní po porodu, jste velmi aktivní. Jak to zvládáte? Ne každá maminka má tolik energie.
Já jsem taková hyperaktivní a pořád musím něco dělat. Teď jsem třeba otevřela svůj vlastní obchod s parukami a kupodivu tu práci i s dítětem zatím zvládám nějak nakombinovat. Po těch devíti měsících, kdy jsem nic moc nemohla dělat a připadala jsem si jako v okovech, je to příjemná změna.
Docela velký rozruch vzbudilo, že jste s partnerem již zvládli vyrazit na dovolenou bez malého. Jak to vlastně zvládl?
Zvládá to skvěle, protože je s babičkou, tedy mojí mamkou, u které se má skvěle. Byli jsme pořád v kontaktu, dostávala jsem spoustu fotek a tak vím, že o něj bylo dobře postaráno. Jsem ráda, že mám tu možnost si odpočinout, zvlášť když vím, že mamka se brzy opět vrátí do Anglie, kde žije, a minimálně další tři měsíce možnost hlídání mít nebudu.
Neměla jste strach vyrazit bez něj? Přece jen je ještě hodně maličký.
Ono to nebylo tak, že bych ho rovnou někam dala a prostě odjela. Zkoušeli jsme to postupně už předtím, třeba na hodinku nebo dvě, a když jsem viděla, jak spokojený u babičky je, tak jsem neměla strach, že ten jeden den by nezvládli. Navíc moje mamka vychovala tři děti, takže jsem nepochybovala o tom, že to zvládne. Nikomu cizímu bych syna ale nesvěřila.
Takže chůvu zatím nemáte v plánu?
Možná, až bude malý starší, teď určitě ne. Myslím, že na to je opravdu ještě moc malý. Chtěla bych ho ale vychovávat tak, aby byl zvyklý i na jiné členy rodiny, než jen na mě.
Překvapilo vás, kolik kritiky jste za to na sociálních sítích schytala?
Popravdě řečeno ani trochu. Maminky jsou asi nejlepší a zároveň nejhorší cílová skupina, kde se tohle děje pořád.
Trápí vás to, nebo si to spíš nepouštíte k tělu?
Já už jsem asi docela otrkaná. Samozřejmě, že to člověka trochu zamrzí, když se dozví, jaká je příšerná matka, ale zároveň si z toho tolik nedělám. Já si myslím, že každé dítě je úplně jiné a to, že něco funguje mně nebo jiné mamince neznamená, že ostatní to tak budou mít také. Kdybych viděla, že syn není spokojený, tak bych do toho určitě nešla.
