Pohřeb Jaromíra Štětiny (†82): Rozloučili se s náčelníkem

Muž, který za život stihl víc než většina lidí za tři – válečný reportér, senátor, europoslanec či zakladatel Člověka v tísni. To byl Jaromír Štětina (†82), se kterým se včera přišlo rozloučit plné strašnické krematorium. Zemřel 17. dubna na zástavu srdce.
Do strašnického krematoria se přišli se se Štětinou rozloučit vedle rodiny i jeho bývalí kolegové a přátelé. Mezi prvními dorazil bývalý šéf TOP 09 Miroslav Kalousek (64), který se u rakve poklonil a pronesl smuteční projev. „V Božím zájmu doufám, že Pán Bůh v ráji nemá nějakou skrytou nespravedlnost. Protože jestli ano, tak ji Jaromír objeví. A pak si s ním užije svoje,“ pronesl Kalousek. „Zase bych někam jel...“ připomněl pak bývalý politik často opakovanou větu, kterou si dobrodruh Štětina nechával na chvíle, kdy ho zmohla rutina.
Proslov Miroslava Kalouska na pohřbu Jaromíra Štětiny
Silný moment přišel ve chvíli, kdy ke katafalku přistoupil ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek (57), který neziskovku se Štětinou zakládal. „Do naší kultury vložil geny odvahy, vůle a přesvědčení, že každá překážka se dá překonat. Prostě guru,“ zavzpomínal a rozloučil se slovy: „Sbohem, náčelníku!“ – tak mu totiž lidé z organizace říkali. Mezi přítomnými byli také ministryně obrany Jana Černochová (51, ODS), poslanci Martin Exner (61, STAN) a Michal Kučera (56, TOP 09), šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal (48).
Šimon Pánek na pohřbu Jaromíra Štětiny
Novinář, politik a aktivista
Štětina vstoupil do politiky v roce 2004 jako senátor, později za TOP 09 zamířil do Evropského parlamentu. Tam se profiloval jako nekompromisní hlas proti Putinově Rusku. Jeho vztah k Moskvě byl komplikovaný – v 90. letech v metropoli působil jako zpravodaj Lidových novin a Putina označoval za „nesmrtelného cara“. Byl považován za jednoho z prvních českých válečných zpravodajů - pokrýval mj. konflikty v Náhorním Karabachu, Čečensku nebo Afghánistánu. Za svoji práci získal v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky. Hlasitě se stavěl proti porušování lidských práv, i proto v roce 1992 spoluzaložil organizaci Člověk v tísni.