Poprvé jsem vás zaregistrovala až v seriálu Devadesátky. Co jste dělal předtím?
Vyrůstal jsem v rodině dvou architektů v Drásově u Brna. Chtěl jsem být popelářem, později spisovatelem, ale po gymnáziu jsem začal studovat psychologii. Zjistil jsem ovšem, že nejsem studijní typ, jakým jsem býval dřív. Jako dítě jsem byl pořád ponořený do encyklopedií a ve čtrnácti přečetl Bratry Karamazovy. Měl jsem pocit, že rozumím světu.
Jak dlouho jste studoval psychologii?
Rok, pak jsem se odstěhoval s tehdejší přítelkyní do Německa. Tam jsem se rok živil rukama. Potom jsme odjeli do Prahy, já začal studovat filmovou vědu a následně DAMU, kterou jsem nedokončil, protože mi přišlo zbytečné psát diplomovou práci. Ještě v průběhu studia jsem nastoupil do angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde jsem byl tři roky a zahrál si spoustu velkých rolí. K tomu se postupně přidaly i role před kamerou. Řekl bych, že jsem se poctivou prací „vyhrál“ a pak měl štěstí, že mě obsadili do seriálu Devadesátky.
Je spousta odvětví lidské činnosti, kde už to v pořádku skutečně není, směřujeme k velké katastrofě.
