Ideál krásy modelek se mění a dnes už může chodit módní přehlídky prakticky kdokoliv. Co na to říkáte?
Je to možná fajn. Konečně se k tomu může dostat kdokoliv, koho to bude bavit a bude do toho dávat emoci, tu chtivost, co tahle práce potřebuje. Já sama jsem si toho všimla na fashion weeku. Byly tam přehlídky mladých návrhářů a jednu šli tanečníci a tanečnice, a to bylo úplně famózní. Holky předtím byly samozřejmě vysoké, štíhlé kočky, ale tohle do toho vneslo něco jiného a přijde mi, že to vlastně vůbec nevadí.
Když už jsou žádané modelky všech tvarů, přestala jste se hlídat?
Ono asi hodně záleží na pocitu člověka. Já jsem nikdy nebyla holka, která by byla kost a kůže, asi k tomu nemám ani dispozice. Takže pro mě je možná lepší, že už se to takhle moc nehrotí a že někdy člověk potřebuje být trošku ne při těle, ne tlustý, ale jako normálně vypadající žena. Že může předvádět vlastně některé modely, které úplně takové ty extrémně štíhlé slečny nemůžou, protože by to na nich vypadalo blbě. Ale záleží na návrháři, na věcech, co se předvádí. Myslím si, že třeba v prádle určitě lépe vypadají ženy, které mají křivky, a v některých modelech, které jsou hodně fashion, se mi líbí zase štíhlé vysoké slečny, protože na nich to vynikne a vypadá to prostě perfektně.
Česká Miss Earth Mališová: Nikdy nebudu holka kost a kůže |
Mívala jste někdy komplexy, když jste viděla typy žen v reklamách?
Já jsem nikdy nepochopila, že by se nad tím někdo mohl pozastavit a říct „Ježíš, jak to, že takhle nevypadám?“ Ještě v dnešní době, když se vlastně promuje, že člověk může mít chloupky, celulitidu, pár kilo navíc. Ale je pravda, že je to možná až teď. Ještě pár let zpátky, když já jsem vyhrála Miss Earth, jsem taky poslouchala: „Jak to, že jsi mohla vyhrát Miss nebo být třetí v Miss, když máš větší stehna než ta, co vyhrála předtím?“ Hodně se ještě v té době porovnávalo. Je to sice osm let, ale i za těch osm let se toho docela dost změnilo. Ale já jsem se nikdy asi úplně takhle nekontrolovala nebo nesrovnávala s těmi ostatními, protože vím, že by mi to akorát ubližovalo.
Máte letitý vztah. Potkaly vás ty klasické krize po třech, pěti, sedmi letech?
Přišly a byly, samozřejmě. Myslím si, že každý normální vztah má určitě krize. Musí se to nějak budovat a tvořit. Ono kdyby to bylo všechno zalité sluncem, tak to možná není ani ok. Bez toho všeho by to asi ani nefungovalo.
Váš vztah je tedy po jedenácti letech stabilní?
Myslím si, že vždy je to tak, pokud je to tedy takový normální vztah, co mám já, že se to tam úplně perfektně mění, střídá nahoru, dolů. A to je na tom to zajímavé, jak se ten vztah vyvíjí. Já sama musím říct, že po jedenácti letech se tam vždycky něco děje. Ale nemyslím ve špatném slova smyslu, ale prostě se tam pořád něco děje a možná o to je to zajímavější, a proto nám to stále drží.
Přestala jste třeba po takové době žárlit?
Přesně o tom mluvím. U zdravého vztahu se to prostě střídá. Přijdou dny, měsíce, půlroky, kdy člověk žárlí víc, míň, je nějaká hádka, pak je období, kdy žádná hádka není, a je všechno zalité sluncem. Prostě se to mění.
Vy jste ale určitě pro spoustu mužů objektem zájmu. Musíte vysvětlovat třeba zájemcům na Instagramu, že jste v dlouholetém vztahu?
Popravdě mi tolik chlapů nepíše. Nevím, jestli se mě bojí, nebo ví, že s někým jsem. Je pravda, že já když jsem ve vztahu, tak napíšu „Sorry, mám kluka.“ Protože já na tyhlety nefér věci nehraju a nepřijde mi to v pohodě. I kdyby byl nějaký mráček na obloze. Kdybych s ním nechtěla být, tak s ním nejsem. Hledat si někoho, až budu sama, mi přijde daleko lepší, než si psát s někým a zkoušet něco nového.
