„To, že je dobrým člověkem s velkým srdcem, bych rád připomenul. Tato kombinace není pro herce samozřejmá, dokonce snad začíná být celkem výjimečná. Taky si myslím, že Zuza je prostořeká, rychlá, zmatená, hektická, zranitelná, drzá, neuchopitelná, proměnlivá, pracovitá, nesebelítostivá, vztahovačná, nezakomplexovaná, vytrvalá, radostná, ironická, pokorná, živelná a nesnesitelná.“ Víte, kdo to o vás řekl?
Tipuju, že je to Dodo Gombár (slovenský divadelní režisér, který Zuzanu Zlatohlávkovou v roce 2010 „přetáhl“ z ústeckého Činoherního studia do pražského Švandova divadla; pozn. red.). Je to nádherné a je to svatá pravda. Zdá se, že jsem se moc nezměnila. Ano, bývám někdy vztahovačná, ne však kvůli práci. Když mi někdo řekne, že jako herečka jsem nezaujala, nehroutím se. Nikdy se nezalíbíte všem. Mrzelo by mě naopak, kdyby mi někdo řekl, že jsem se zachovala nespravedlivě nebo někomu svými slovy ublížila. Tehdy bych zpytovala svědomí a sebevědomí by začalo kolísat. Chci být prostě lepší člověk. Ne celebrita. Jako hvězda bych si spíš připadala, kdybych třeba někomu zachránila život. To bych možná byla chvíli i namyšlená.
V pubertě se mi při vzpomínkách často otevírala kudla v kapse, a kdyby v takové chvíli byl u mě, zkopala bych ho do kuličky. Ale nikdy jsem tátu úplně nezavrhla.
