Vlastně je to pro mne nezvyk vidět tě v civilu zase jako nestárnoucího kluka – čupřina do čela, raketa přes rameno... Poslední léta jsem tě vídala na place nebo ve střižně úplně jinak. V Ochránci jako bodrého chlápka s ulíznutými vlasy a bříškem, ve Smyslu pro tumor jako postaršího strejdu. V roli ti vůbec nevadí zestárnout, zošklivit se, zničit si image, na které v civilu docela lpíš?
V roli mi to fakt nevadí. Když vím, proč to tak je. Naopak mi to pomáhá. U Starého (role profesionálního řidiče v Ochránci – pozn. red.) mě to přidělané břicho vyloženě osvobodilo.
V čem osvobodilo? Žes nemusel zatahovat svoje vlastní?
(směje se) Víš, jak je těžké po padesátce zhubnout? Dřív mi stačilo týden sportovat, teď je všechno jinak. Ty jsi mladá, zatím to neznáš.
Jsi galantní, i když si z člověka střílíš. Bez legrace, v čem ti pomohlo umělé břicho?
Pomohlo mi především to, že v Ochránci byl za fešáka Lukáš Vaculík. Mě to vždycky iritovalo.
Nejhorší je, když má herec strach udělat chybu. Pokud režisér docílí toho, že je herec sevřený a má strach něco pokazit, tak to je konec.
