Jak jste si užil natáčení pokračování Kukaček? Teď nás čeká druhá řada.
Užil jsem si ho, protože u první řady člověk ještě neví, jak to celé dopadne. Že se seriál povedl a líbil se lidem, nás všechny hrozně potěšilo. Hodně jsem se těšil na to, až se zase s kolegy potkáme dohromady. Myslím, že lidi budou mít při sledování druhé série pocit, že se staří známý zase dají dohromady a můžou s nimi strávit nějaký čas. A přesně to jsme zažívali i během natáčení.
Reflektujete trošku změnu ve své popularitě od doby, kdy jste se objevoval ve vánočních pohádkách, pak k tomu přišly další filmy a nyní Kukačky?
Abych řekl pravdu, tak moc ne. Nevím, jestli to spíš nevnímám, nebo jestli to tak nějak zůstává při starém. Nevím, jestli nějaká změna proběhla.
Co vaše herecké ambice? Naplňují se podle vašich představ od doby, co jste dostudoval?
Když jsem studoval a dostudoval, tak moje představa byla, že bych chtěl mít vždycky možnost si vybírat věci, které budu chtít dělat. Abych nebyl vázaný na něco, co mě třeba úplně nebude naplňovat. Že budu mít prostor moct si vybrat to, co si myslím, že je pro mě zajímavé. A to se mi docela daří. Takže v tomto smyslu se to naplňuje.
Marek Adamczyk a Eva Adamczyková
Daří se vám hledat i takový ten pomyslný balanc mezi tím být dobrý herec a dobrý manžel?
(smích) Tak to nevím. Jsem manžel zatím velmi krátkou dobu a herec mnohem déle. Takže to neřeším. Ale co se týče nějakého balancu mezi prací a osobním životem, tak na to se teď soustředím trošku víc. Snažím se, abych si všechno nezadělal jenom prací a taky se mi to docela daří.
U vás doma je důležitější psychická podpora u hereckého řemesla nebo u sportu?
Tam je to skvělé, že to funguje na obě strany. Psychická podpora je důležitá především pro život. Ani ne tak pro naši profesi, tu oba dva zvládáme docela dobře a psychicky jsme docela odolní. Pro mě, a možná i pro Evku, je důležité, že vedle sebe máte někoho, kdo vás bere takového, jaký jste a podporuje vás, ať už si usmyslíte cokoliv.
Když hrajete psychicky náročnou roli, máte třeba někdy takové ty slabší chvilky?
No mám někdy i slabší chvilky. Teď myslíte v jakém smyslu?
Že vás ta postava při převtělování se do ní pohltí a ovlivní.
Ve chvíli, když s postavou trávíte čas a ona zažívá něco, co je vypjaté, tak vás to samozřejmě pohltí. Ale nikdy jsem neměl pocit, že by mě to nějak sžíralo. Vždycky to bylo takové, že když práce skončí, vy si tu postavu někam odložíte a žijete si zase svůj život.
Rozhovor děláme během prezidentských voleb. Co by podle vás nový prezident nebo prezidentka měl přinést společnosti?
Ten člověk by měl dát najevo, že je ochotný společnost vnímat a nějak ji reflektovat. Prezident by měl dát lidem pocit, že jim někdo naslouchá. Tím, že prezidentská volba je nastavená tak, jak je, že lidi si volí prezidenta, tak je to vlastně takový rychlý výtah z řadového občana k někomu, kdo má vrcholnou politickou funkci. V tomto smyslu by to mělo fungovat, že ten člověk by měl vytvářet přímou linku mezi obyčejným občanem a vrcholnou politikou. Když toto bude splňovat, budu spokojený.
18. března 2021 |
