Setkáváme se na vernisáži výstavy Krajiny mých snů, malíře Václava K. Killera. Co vy a umění?
Já mám umění ráda. Tady ty obrázky pana Killera na mě jsou kapku příliš konkrétní. Mám radši umění abstraktní a miluji takové divočárny. Třeba v poslední době mě zaujal Manuel Martinez. Ale co se týče pana Killera, tady je to velmi krásně romanticky modré a člověk se dostává pocitově do století zámořských plaveb. A to se mi moc líbí, já jsem romantik.
Investujete do umění?
Mám partnera, který v současnosti dostal takovou krásnou nabídku účastnit se popartového projektu a do tohoto umění jsem zainvestovala. Moc se mi to líbí, takže ano. A navíc to máme jako rodinnou tradici. Protože jsem asi čtyřikrát dědila, tak mám opravdu strašnou spoustu různých uměleckých děl. Ale ne všechno, jak říkám, odpovídá úplně tomu, co se mi líbí. Já mám radši ta abstraktní díla.
Je pro vás v životě důležitá láska?
Já myslím, že pro každého člověka, neboť není člověku není dobře samotnému. Ale říká se, že ta důležitá láska není ta, kterou dostáváte, ale ta, kterou prožíváte a cítíte. To znamená, že ta se dá mít i vůči zemřelým lidem. Já třeba takto velice miluji svého dědečka. Samozřejmě miluji své děti, jak jinak. A miluji své přátele, svého partnera… Takže ano, láska je podstatná.
Televizní diváci, co mají širší přehled, vědí, že vás mohou slýchávat i na vlnách Českého rozhlasu. Nedávno jste tam o sobě řekla, že jste stará osoba. Proč?
No, tak je mi jedenašedesát, tak to už tradičně jsou staré osoby. Já s takovou trochou nadsázky říkám, že jsem bába. A tady vycházím z takového toho povídání, co říkaly porodní báby „Já bába po Bohu pomohu, kde mohu. A kde nemohu, nechám Pánu Bohu“. Takže konečně jsem bába. Já jsem odmalička chtěla být důchodce, takže konečně žiji ten svůj sen.
Jste ráda, že dnešní doba nahrává aktivnějšímu životu i po padesátce šedesátce? Že to není jako za dob ČSSR, kdy už v době, kdy vám bylo pětačtyřicet, jste byla vlastně babička s šátkem?
Já se chci zeptat, vy si vážně myslíte, že dnešní doba je prostá ageismu? Já si to vážně nemyslím. Já mám pocit, že to záleží člověk od člověka. A komu to vadí, ať to řeší. Mně to nevadí. To, že některé mé vrstevnice nemohou sehnat práci, protože jsou drahé a „příliš zkušené“, a je vlastně nouze o pracovní místa, tak to sleduji se smutkem. Ale myslím si, že kdo chce příležitost mít, tak si nějakou najde.
Cajthamlová: Pro máti jsem byla zklamání. Rodiče se báli, že budu debil |
Přemýšlela jste někdy nad tím, třeba i z hlediska své profese, proč někteří lidé stárnou biologicky rychleji?
Tak za prvé, velmi mnoho dělají telomery, to znamená naše genetika. My máme programované stárnutí a jsou lidé, kteří mají vlastně předčasné, výrazné, urychlené stárnutí. Jejich telomery pravděpodobně prostě stárnou rychleji. Jinak my všichni máme například podle pana Hayflicka limit sto dvacet let dožití. Já jsem z dlouhověké rodiny, takže mám ve svém světě půlku života před sebou! (smích)
Co jíte proto, abyste měla kvalitní pleť a podpořila zdraví?
Moje kvalitní pleť je z takových devadesáti procent genetická. Protože jak říkám, máme dlouhověkost v rodině a moje maminka v šedesáti čtyřech vypadala mladší než já. Na anatomii mi říkali, že mám velmi silné asijské geny a v Asii se stárne rovněž jinak. Když se na mě kouknete, mám takové to lehké zešikmení očí. Mám prostě pár asijských rysů a je možné, že tedy v mém případě jsem si vytáhla dobrý los. Ale jinak baštím kolagen, jako každá marnivá žena, která hodlá to stáří trošku přibrzdit. A mažu se různými krémy, různě drahými. A doufám, že to nějak bude možné a vydrží to. Ale nevydrží to. To víte, že ne.
Veganství je alternativní fanatický směr, míní Kateřina Cajthamlová |
Souzníte s názorem, že žena po čtyřicítce a zvláště žena po menopauze by si měla dopřát denně sklenici vína, protože je to prý prospěšné?
Proboha! Prosím, to bylo opakovaně vyvráceno. A pro lidi, které zajímá ta studie, která to vyvrátila, tak se jmenuje „Lies, Damned Lies and Alcohol“. Je to meta studie několika studií, které prokazovaly, že takzvaní „moderátní pijáci“ žijí déle a jsou zdravější. Ale bohužel problémem byla kontrolní skupina. Klinické studie někdy bývají sponzorované a myslím si, že toto je právě ten případ.
Snažíte se eliminovat stres?
Já nevím, jestli můžeme eliminovat stres? Stres je entita prostředí, se kterou se musíme naučit nějak zacházet, čili musíme stresu měnit význam. Já hrozně rozčiluji hlavně svou dceru, protože od chvíle, co mi padla šedesátka, tak se ptám, co bude chtít kdo zdědit. Říkám jim, jak by měly vypadat různé věci, třeba pohřeb a tak dále… Ale je to proto, protože „memento mori“, tedy pamatuj, že jsi smrtelný. To znamená, že život s vědomím, že je konečný, se prožívá intenzivněji, než když máme pocit, že tady budeme věčně.
