Iva Janžurová říká, že se snaží být vůči partnerům svých dcer vlídnou tchyní, aby se nechtěli odstěhovat. „Ale Sláveček Remunda, můj tatínek, byl ještě lepší,“ říká Theodora Remundová.
Iva Janžurová prý mívala tendenci na zahradě udržovat věci v určitém řádu, zatímco tatínek působil jako rodinný terapeut. „On byl známý jako cholerik a vzteklý muž v divadle, měl takovou pověst dost nekalou, ale v jádru to byl úžasně dobrý člověk,“ vzpomíná na svého celoživotního partnera a otce svých dcer, který zemřel v roce 2012, Iva Janžurová.
Jeden čas dokonce všichni společně provozovali rodinné divadlo. Ovšem Theodora, ačkoli dříve hodně hrála, nakonec herectví opustila. „Já nejsem moc koncepční osoba. Ale třeba se k tomu ještě někdy vrátím,“ říká režisérka, jejímž nejnovějším počinem je film o matce s názvem Janžurka.
Mapuje v něm současnou i minulou divadelní, filmovou a televizní kariéru a osobní život své maminky v dobových souvislostech. „Když s tím na mě Theodorka přišla, to byl pro mě… když řeknu šok, také to není přesné. Ona to byla směs strachu a radosti,“ přibližuje Iva Janžurové své pocity.
Neslyšně jsem se chechtala, vzpomíná Janžurová na dceřin nápad s dokumentem |
„Jednak ta příbuznost a jednak to, že hlavně ona se bude vydávat všanc jako moje dítě. A když se něco nepovede, třeba i mou vinnou, budu prkenná, dřevěná, bez soucitu, kdo ví, co všechno, tak to bude nejen její neúspěch, ale můj taky. Najednou jsem se bála, že je to riziko,“ svěřuje se hlavní představitelka dokumentu s obavami, které jí běžely hlavou.
Nakonec se však obě shodují v tom, že díky práci na dokumentu, ve kterém vystupuje i druhá dcera Ivy Janžurové, herečka a scenáristka Sabina Remundová, se dostaly k nejrůznějším tématům, na které by nejspíš jinak nedošlo. „Všechny jsme tak soustředěné samy na sebe, takže bychom se k tomu asi nedostaly, a tím je to unikátní,“ doplňuje Remundová.
Iva Janžurová a Stanislav Remunda se svými dcerami a vnoučaty (2012)
„Je to její zásluha, protože ona vynesla ze sklepa krabice s mými dopisy. Já jsem jí pak dokonce ještě neprozřetelně dala i tento sešit (s milostnými dopisy – pozn. red.), a teď jsem najednou zírala na to, jak se to má zveřejnit,“ říká Janžurová.
S výsledkem je ale spokojená. „Já to v podstatě poctivě viděla až při páté projekci v Žirovnici, mém rodném městě. Tam byl pro mě zážitek z toho filmu ucelený, už jsem z toho měla ten hezký zážitek,“ uzavírá Iva Janžurová.
