Když mě tenkrát Jiřinka Jirásková oslovila, řekla jsem jí do telefonu, že děkuji, ale že nejsem moc perspektivní herečka. Ona na to: „Jak to? Přijď na kafe a popovídáme si!“ Přikutálela jsem se do její kanceláře v devátém měsíci. Jiřinka se začala velice smát a pochopila, co jsem jí naznačila,“ vypráví Simona Postlerová. „A tak jsme se domluvily a já začala zkoušet tři měsíce po porodu. Byla to inscenace Duše – krajina širá. Při této práci jsem se znovu setkala s úžasným režisérem Ladislavem Smočkem,“ líčí herečka.
Byla hrozná zima, spousty sněhu. A taky ledu. My se ani nemohli do toho kulturního domu po zledovatělých schodech vydrápat. Bylo to jako groteska. Trvalo nám snad dvacet minut, než jsme těch pět schůdků zdolali.
