S Hanou Talpovou se shledáváme na křtu kalendáře a knihy Aleše Cibulky plného hvězd stříbrného plátna třicátých a čtyřicátých let. Je nějaká z těch tváří, která vás nepřestává fascinovat?
Abych řekla pravdu, tak mě fascinují docela všichni, protože je na nich vidět, s s jakou radostí hráli a točili filmy. Taky natočili film za tři neděle, což je neuvěřitelné. Takže já mám filmečky z té doby hrozně ráda a ty herce taky.
V posledním rozhovoru jste říkala, že vás osobně entuziasmus opustil ve chvíli, kdy po vás pořád chtěli ten samý typ. Jen vaši naparáděnou verzi.
Ano, to máte pravdu. Já ve svém mládí byla zařazená mezi anštantky a ještě jsem byla v Karlíně a tam byly muzikály, ale i opereta. A co to je opereta? To jsou pštrosí pera, vějíře. A ještě jsem měřila metr osmdesát, takže jsem byla zařazena do takové zvláštní skupiny ženštin.
Hana Talpová ve filmu Zpívající přístavy (1971)
Jak jste se cítila mezi muži, když jste ještě obula podpatky? Nekoukala jste na ně svrchu?
Pokud to byla partneřina, tak jsem si vzala nízké boty bez podpatků, protože každý chlap má mindrák. No a těm mužským dávali boty s podpatkem a na to dlouhé kalhoty, aby ten podpatek nebyl vidět.
Lidé, co mají popkulturní přehled, tak ví, že Hana Talpová vždy nádherně zpívala. Zazpíváte si ještě sem tam něco doma?
Už moc ne, abych nekazila sousedům pobyt v domácnosti. (smích) Ale fakt je, že když je to nějaká krásná písnička, tak si s tím interpretem zazpívám a někdy je mi docela líto, že ti dnešní interpreti to tak odbývají. Už to není tak hezké, jak by mělo. Jít po textu a aby člověku běhal z toho mráz po zádech. To už tam není. Ale to není v ničem, ani v herectví. Vše se malinko urovnává do takové povrchnosti. Hlavně, že jsem herec a je úplně jedno, jestli dobrý nebo špatný.
Chytrá baba, říká o Jessice Fletcherové její český hlas Hana Talpová |
Takže kdyby byla paní Talpová kantorkou a známkovala momentální české herecké a pěvecké výkony, tak by lítaly čtyřky a pětky?
Nevím, jestli čtyřky a pětky. Někdo je hrozně šikovný, ale neví to, protože dnešní kantoři nevědí, co je mají učit. Ty děti neumějí mluvit, nemají dikci. Co se týká zpívání, tak pokud jsou to přeložené texty, všichni zpívají bez češtiny. V té je důraz na první slabiku. Všechno jde, ale musí to někdo vědět a ty děti naučit.
Dneska je v českém veřejném prostoru hodně propírán posun věku pro odchod do důchodu. Vy jste do důchodu ještě nešla. Kolik dní v týdnu pracujete?
Záleží na tom, kolik režisérů mě pozve na nějaký projekt. Ale musím říct, že na to, že je mi šestaosmdesát, tak pořád si ještě zaplaťpánbůh někdo na mě vzpomene a mám strašnou radost, že ještě mají pocit, že mě potřebují. To je pro ten život takové hrozně milé.
Diváci si váš hlas spojují třeba s Angelou Lansbury v seriálu To je vražda, napsala. Máte teď momentálně někoho, koho dabujete častěji?
Já jsem měla Judi Dench, paní Lansbury a taky komičku Margo Martindale, ta byla úžasná. Tyhle tři jsem měla strašně ráda.
Máte doma nějakou velikou kolekci VHSek s filmy a seriály, které jste dabovala?
Nemám, protože za prvé nemám přístroje, na kterých bych si to pouštěla a za druhé ta frekvence v televizi je tak veliká, že si to pustím prostě tam, když chci slyšet, jak jsem to namluvila i třeba nazpívala.
Dokázala byste na závěr říct, v čem podle vás tkví moudrost stáří a v čem je obecně stáří hezké?
Myslím, že pokud stáří nečerpá ze zkušeností, tak je trudné. A myslím si, že by se člověk hlavně měl smířit s věkem. Nedělat ze sebe něco jiného. Chodit na masáže a píchat si vlasy, abych nebyla plešatá, líčit se a já nevím, co všechno. Stáří patří k životu. Vrásky patří k životu. Oteklé oči patří k životu. Takže nějak se s tím smířit, poněvadž to je všechno život. Dát mu pokoru, kterou by člověk měl mít k sobě, ke svému věku, ke svým fyzickým možnostem. I stáří je krásné, ale musí s tím být člověk smířený a musí mít radost z každého dne toho bezvadného života. Protože život je opravdu krásný.
12. října 2022 |
