Svátky jara na starých pohlednicích: Jimi naši předci přáli veselé Velikonoce
Brzy propuknou Velikonoce a dnes je asi nejzazší termín pro zaslání pohlednice s pozdravem. Tahle, již skoro 140letá tradice, však upadá. Ač si stále často píšeme sváteční přání, obrázky na pohlednicích nejsou tak humorné a nápadité, jak bývaly.
První pohlednice, které odpovídají standardní podobě, se začaly vydávat na přelomu 80. a 90. let 19. století a za svoji dobu prošly vývojem. „Řada s tématem Velikonoc a jara se přitom objevila hned od počátku v rámci vydávaných emisí. Je to pochopitelné, protože šlo o nejvýznamnější křesťanský svátek,“ uvedl Matěj Bekera, historik Východočeského muzea v Pardubicích, které má v depozitáři sbírku několika tisíc starých pohlednic.
Motivy beránků, zajíčků, vajíček, slepiček a další symboly se na těch velikonočních v minulosti sice opakovaly, ale také proměňovaly a často vypovídaly o tom, jak se tyto svátky v různých časových obdobích slavily, jak moc byly oblíbené. Velikonoční pohlednice, které lze považovat za nejpůvabnější v historii jejich výroby, pocházejí z tzv. zlaté éry mezi lety 1896 a 1905. „V této době vznikaly nejkvalitnější litografie, koláže a montáže, které jsou mnohdy krásně zlaceným a umělecky zpracovaným dílem. Také se tehdy objevily první humoristické pohlednice. Ty Velikonoce nebraly jen vážně a přišly s variantou oživlých kraslic, vtipných montáží nebo zvířat v lidském oblečení,“ popsal Bekera. Tato »móda« zůstala populární až do 1. světové války.
S válkou přišel útlum
V meziválečné době výroba velikonočních pohlednic již nedosahovala takové úrovně. Začaly mít výrazně jednodušší podobu. „Po nástupu socialismu tento svátek nevyhovoval už ani z ideologického hlediska,“ uvedl historik. Komunistický režim nahradil křesťanskou symboliku snímky jarní přírody a mláďat a v době kolektivizace se Velikonoce interpretovaly jako svátek zemědělských prací. Na konci 50. let měly pohlednice podobu černobílých snímků znázorňujících lidové zvyky a od 60. let byly oblíbené reprodukce slavných malířů. Především Josefa Lady.