V osmnácti letech hrál na trubku v Lázeňském orchestru v Poděbradech, ve dvaceti měl vystudovanou konzervatoř a před třicítkou vlastní orchestr. Václav Hybš během šedesátileté kariéry spolupracoval zřejmě se všemi populárními tuzemskými zpěváky. Jako hudební „aranžér“, což je slovo, které nemá moc rád, dal finální podobu přibližně 10 tisícům písní a melodií.
Jeho první televizní vystoupení skončilo nezdarem. Na Štědrý den roku 1957 měl v pohádce, která se vysílala živě, zatroubit na mikrofon mimo obraz královskou fanfáru. Poslali ho do bufetu – že pro něj s předstihem přijdou. Čas plynul a nic se nedělo. Až pak muzikant uviděl, že se herci loučí a začínají se bourat kulisy. Zapomněli na něj. Fanfára v pohádce nezazněla. Ale honorář – asi osmdesát korun – dostal.
V šedesátých letech se podílel na muzikálové féerii Píseň pro Rudolfa III., filmech Kdyby tisíc klarinetů nebo Starci na chmelu a začala jeho desetiletá spolupráce s bohémem Waldemarem Matuškou. Stali se přáteli. Potom to však skončilo ze dne na den.
„Rozešli jsme se nehezky. Ve Varech u snídaně mi Walda říkal: ‚Od příští sezony s námi bude zpívat Olga Blechová.‘ Já jsem říkal: ‚Nebude.‘ To bylo celé. Tím to skončilo. Walda ode mě odešel a moje jméno ze svého repertoáru absolutně vymazal. Když po Sametové revoluci přijel z Ameriky, tak mi v přítomnosti manželky Olgy ani neodpověděl na pozdrav. Nezlobil jsem se na něj. Když měl pak v Praze pohřeb, požádal jsem Olinku, jestli bych tam mohl přijít. Dost často jsem taky chodíval na hřbitov na Vyšehrad, kde má Walda hrob, a zapálil jsem mu svíčku,“ vzpomíná.
Vlach ho měl za opilce
V roce 1974, to už bylo po jejich pracovním rozchodu, připravil Václav Hybš pro televizní vysílání na poslední den roku speciální písničkovou směs nazvanou Silvestrovská opera. Matuška ji měl nazpívat s Karlem Gottem.
Začínala motivem z Prodané nevěsty, kdy chce Kecal (Walda) oženit Jeníka (Karla), pak si vzájemně prohazují svoje hity sestavené do příběhu, na jehož konci naopak Jeník dohodí sňatek Kecalovi.
„Matuška vůbec nepřišel na nahrávání. Televize ho nakonec k účinkování přiměla. Měl smlouvu na Silvestrovskou operu, kterou podepsal. Netušil, že by to měl dělat se mnou. Řekli mu, ať si to rozmyslí, že by ho to stálo moc peněz – pronajaté divadlo, sedmdesátičlenná kapela a tak dále. Walda nakonec přišel a nazpíval to. Výsledek znáte,“ vypráví kapelník.
Dirigování této desetiminutové silvestrovské směsi tehdy v televizi pro mnohé překvapivě přenechal svému konkurentovi Karlu Vlachovi. „Gott nemohl pochopit, proč jsem to udělal, když šlo o můj nápad a celé jsem to vytvořil. Byl to můj dárek panu Vlachovi. Byli jsme přátelé,“ vysvětluje. „I když mě kdysi nevzal do orchestru. Myslel si, že jsem starej opilec. Kamarádi mi řekli, abych Vlachovi nabídl z kapsy placatku. Ten to pochopitelně odmítl s tím, že takového vožungra nechce.“
Hybš přitom žádným pijákem nebyl, jen se nechal nachytat na kamarádský vtípek.
V polovině sedmdesátých let začala Československá televize vysílat nový soutěžní pořad Zpívá celá rodina, v němž měřila své pěvecké dovednosti čtyřčlenná rodinná družstva zastoupená třemi generacemi – šlo třeba o babičku, její dceru s manželem a jejich malého syna.
Hudební doprovod měl na starosti Hybšův orchestr. Sledovanost byla vysoká, dívaly se miliony lidí – v té době u nás totiž byla jen jedna televize a jediný program. Kvůli trémě někteří soutěžící prohlašovali, že nevystoupí. Moderátor Vladimír Dvořák je podle domluvy posílal za kapelníkem Václavem Hybšem.
„Tam jsem se naučil lhát. Těsně před vysíláním třeba přišla babka, která měla zpívat Ach synku, synku. Tvrdila, že má trému a na jeviště nepůjde. Řekl jsem jí, že tak jako ona by to nezazpíval ani Gott,“ líčí Hybš. „Myslíte?“ zapýřila se po jeho slovech polichocená seniorka a šla prý odhodlaně hájit čest svého soutěžního družstva. „Nádherně nezpívala, ale byl by průšvih, kdyby najednou někdo vypadl a nesoutěžila by kompletní rodina,“ dodává dirigent.
Hostem Trutnoffu bude dirigent Hybš. Hrál Havlovi a nenáviděl estébáky |
Otec televizních „raubířů“
V polovině osmdesátých let se stal Orchestr Václava Hybše součástí oblíbeného estrádního pořadu Televarieté s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem. Spolupráce vydržela až do roku 1998, kdy vznikl poslední díl. O rok později Dvořák zemřel.
„Každé to Televarieté se zkoušelo měsíc, jenom takhle u stolu. Seděla tam Jiřina Bohdalová, Vladimír Dvořák, režisér Pavel Háša, pomocná režisérka Milena Poláková a já. Dvořák s Bohdalovou opakovali dialogy pořád dokola. Ptal jsem se Vladimíra proč? Odpověděl: ‚To je jednoduché. Herci v divadle hrají určité představení třeba půl roku a osahají si, co zabírá, kde se lidi smějí. To my nemůžeme, máme jenom premiéru a šlus.‘ Řekl mi taky: ‚My se díváme, kdy a jak se směješ.‘ No, občas se u toho pohádali tak, že si málem dali do držky,“ přibližuje Hybš zákulisí známého pořadu.
Návrhy, aby s nimi účinkoval v některé ze scének, prý odmítal. „Nechtěl jsem mluvit. V minulém režimu jsem nikdy nemluvil. Vyhnul jsem se tomu a nemusel jsem chválit vládu a stranu. Nikdy ani slovo,“ říká.
Z televizní obrazovky mohou diváci znát i jeho dva syny z prvního manželství – Jiřího a Václava. Začátkem sedmdesátých let si v dětském věku zahráli „raubíře“ v dodnes reprízovaném seriálu Taková normální rodinka.
„Kluci byli raubíři od přírody a zkrotit je při natáčení nebylo snadné. Jednou to pan režisér Jaroslav Dudek nevydržel a jednomu nebo oběma, to už nevím přesně, nějakou lupnul. Pak měl obavu, co my na to doma. Zatelefonoval a nesměle se zeptal, co jako já říkám. Ujistil jsem ho, že vše je v pořádku, a když si to kluci zaslouží, tak má plnou pravomoc je usměrnit. Jenže kluci začali trucovat. A prý už natáčet nepůjdou. To by byl průšvih. Tak jsem jim musel domluvit trochu řemenem ještě já doma,“ prozradil v knize Legenda populární hudby.
Příhoda o synech, soudruhovi a soše Lenina:
V roce 1995 dostal Václav Hybš od Supraphonu zlatou desku za dva miliony prodaných hudebních nosičů. Jeho diskografie čítá přes čtyřicet alb a zhruba tisícovku singlů. Vedle popu se věnoval i operetě či vážné hudbě. V tuzemsku začal jako první pořádat vánoční koncerty.
Nejnovější kompilace nazvaná Pocta slavným hlasům mu vyšla letos v prosinci. Mnohé raritní a dosud nevydané nahrávky dohledal v archivu České televize její pracovník Jan Fiala. Na finální podobě dvojalba s padesátkou písní, které nazpívali Karel Gott, Helena Vondráčková, Jitka Zelenková, Jiří Korn, Karel Černoch, Věra Špinarová a mnozí další interpreti, se dramaturgicky podílel také někdejší Gottův tajemník a hudební publicista Jan Adam.
