Dědeček z otcovy strany, rakouský Žid, utekl před druhou světovou válkou do Ruska. Alexander Shonert se narodil v sibiřském Irkutsku. Když mu byly tři roky, jeho otec odešel od rodiny. Hru na housle studoval Alex v Novosibirsku, studium zakončil doktorátem.
Po rozpadu SSSR, tedy v době, kdy byl čerstvě plnoletý, začaly na rodinu doléhat projevy latentního antisemitismu a nenávistných útoků proti Židům stále přibývalo. Verbálních útoků zažil Alexander spoustu.
Učí hru na housle přes otužování, sám díky tomu hraje jako Paganini |
„Strávil jsem v Rusku sedmadvacet let svého života, ale vždycky jsem se tam cítil jako nevítaný cizinec, který tam nepatří. Vždycky jsem byl „ten Žid“,“ vzpomíná Shonert v novém dílu pořadu 13. komnata.
V Rusku měl ale i další problémy. Patřila mezi ně mimo jiné vzrůstající korupce, kdy dosáhnout veřejného sólového koncertu bylo téměř nemožné bez podplacení pořadatele. Velkým problémem byla také rostoucí kriminalita. Při nočních návratech z vystoupení musel mít dokonce osobního strážce. Z peněz vydělaných po večerech hraním v luxusní restauraci si platil bývalého veterána z čečenské války.
„Vraceli jsme se z hraní třeba ve tři v noci. Člověk nikdy nevěděl, co mu opilí chlapi udělají. Pamatuji si, že v té době zabili nožem na stejné ulici, kudy jsem denně chodil i já, mého žáka, šestnáctiletého nadějného houslistu. Jen tak, pro zábavu. Bodli ho a šli dál. Kvůli penězům to nebylo. Ani mu nevzali drahé housle v hodnotě osmdesáti tisíc dolarů, které měl tehdy s sebou,“ popisuje.
Pomýšlel jsem na sebevraždu, přiznal houslista Jaroslav Svěcený![]() |
Poslední kapkou byl krach banky a s ním spojená ztráta úspor, které měly Shonertovi posloužit ke koupi vlastního bytu. „V roce 1998 přišla krize. Nefungovaly žádné zákony a já přišel ze dne na den úplně o všechny peníze,“ říká.
V sedmadvaceti letech pak odešel i s matkou Natalií, která je klavírní virtuoskou, do Česka. Do Prahy přijeli s jedním kufrem a bez peněz. Začátky byly velmi těžké. Alexander se sice krátce po roce 2000 stal laureátem Evropské ceny Gustava Mahlera a Světové ceny Antonína Dvořáka, přesto ale trvalo dalších pět let, než se dokázal hudbou jakž takž uživit.
S pocitem ponížení a neustále se vracejícími úvahami, zda by nebylo jistější živit se jako přidavač na stavbě, se mohl definitivně rozloučit teprve po velkém úspěchu svého debutu ve Spojených státech.
V osmatřiceti letech se dal dohromady s fanynkou, která za ním jednou přišla po koncertě, a později založili rodinu. „Byla to mladší Ukrajinka. Když jsem měl po sedmi letech vztahu složitější období a tolik jsem nevydělával, jednoho dne mi řekla, že jí najednou vadí náš věkový rozdíl čtrnácti let a odchází ode mě,“ vysvětluje Alexander Shonert, jehož synové David a Josef vyrůstají nyní ve střídavé péči.
V roce 2010 získal za významný kulturní přínos České republice právo dvojího občanství Ruské federace a České republiky. V současnosti je jeho kariéra stále na vzestupu, velmi úspěšný je i jako soukromý pedagog s vlastní originální metodou výuky hry na housle.
Metoda je založena na znalostech lidské psychologie, fyziologie a na práci s energií. V roce 2008 natočila o Alexanderovi Česká televize dokument s názvem Životní pouť houslového génia.
Jeho rady vyhledávají studenti a absolventi Julliardovy konzervatoře v New Yorku, Jacobsovy konzervatoře při univerzitě v Bloomingtonu v Indianě, Hudební školy v Milwaukee, stejně jako žáci v České republice, Slovensku, Rakousku, Kanadě, Španělsku, Itálii i Singapuru.
VIDEO: Houslista Alexander Shonert – Al Taster: