Vyhazov z Chinaski! Úplně se to neosvědčilo, říká Malátný
31 fotografií
I když Michal Malátný (54) vystudoval herectví, převážila u něj nakonec muzika. Letos je to třicet let, co hraje s kapelou Chinaski, a k výročí chystá řadu překvapení – dva prosincové koncerty v O2 areně i netradiční cédéčko. Kvůli tomu teď doma, mezi letními koncerty, probírá kufry a krabice od banánů.
Michale, právě začínají prázdniny. Kam se chystáte?
„Hrajeme každou sobotu na festivalu HradyCZ. Přes léto žádná velká dovolená neprobíhá, to s kapelou ani nejde. Ale loni jsme zavedli takový model, že jsme v neděli nebo v pondělí vzali děti a jeli na tři až čtyři dny do Londýna, do Budapešti, do Vídně… Na takový kratší výlety. To se osvědčilo. Tak teď pojedeme do Kodaně a dál uvidíme. Dovolená může být v říjnu anebo v lednu, to jsou s únorem takový jalový měsíce. Ale to zase děti chodí do školy.“
Máte dvě dcery, táhne to některou hudebním směrem?
„Starší Kačka hraje nádherně na piano, ale moc ji to nebaví.“
A co ji baví?
„Zvířata, starání se o ně, přírodní vědy, adopce zvířat v zoo. Máme tam celoroční permanentku a chodíme tam každý měsíc. A jak jezdíme po těch zahraničních městech, nikdy nevynecháme zoo. Takže ji táhne příroda a to je dobře. Naše branže je strašně krutá a jen málo lidem se povede, aby se tím mohli živit. Teď se dostala na gymnázium, tak bude mít čas se rozmyslet.“
A mladší dcera?
„Ta chce hrát na bubny. Ježíšek jí je přinesl, tak to zkouší. Na piano hraje taky, ale víc ji baví s klukama fotbal, teď bicí, má trošku klučičí model.“
Tak si ji možná časem přiberete do kapely. Ženu jste tam ještě neměli, ne?
„Měli! Od roku 2000 do roku 2002 jsme měli baskytaristku, ale úplně se to neosvědčilo. Neměla v sobě ten rajc, který jako rocková kapela potřebujeme.“
Chinaski slaví třicítku a vy jste prý k tomu shromáždil spoustu materiálů. Prozradíte jakých?
„Já jsem takový sběrač. Mám doma velký kufr, do kterého celý léta házím různý věci. Mám stovky vstupenek z dob, kdy byla každá jiná, různý plakáty, visačky, vyhrabal jsem i videokazety. Objevil jsem pásky na kotoučový magnetofon, kde jsou z obýváku nahraný naše úplně první nahrávky, kdy nám bylo šestnáct.“
Frontmam Chinaski Malátný: Proč byl hostem koncertu Neckáře?
To je dneska cenný materiál!
„To je! Mám doma asi dvacet cédéček různých demosnímků, jak kdysi zněly. Spoustu písniček lidi notoricky znají, ale já jim můžu pustit, jak to vypadalo v prvotní verzi, kdy byla písnička jiná, měla stejný text, melodii, harmonii, ale hráli jsme ji absolutně jinak.“
Která se nejvíc liší?
„Všechny, málokdy to zůstane v prvotním nápadu. Ale zrovna třeba Tabáček je výjimka, s tou se nic nedělalo, jak ji František donesl, tak ji znáte. Ale 1970, První signální zněly dost jinak. V prosinci nám vyjde deska, na kterou jsme nově nahráli deset starých písniček a přidali tři novinky, takže k tomu teď vymýšlím obal. Ke každé písničce chci, aby byl samostatný plakát, takže ještě vymýšlím třináct plakátů.“
Vzpomněl jste si na nějaké zajímavé místo, kde jste hráli?
„Pár jich bylo opravdu bizarních. Jedno z nejzvláštnějších míst byla věznice na Pankráci, která slavila 125 let od vzniku. Jeden můj dobrý kamarád tam seděl, a aby se nezbláznil, tak založil kapelu. Domluvil, že když bude výročí, tak se pro zaměstnance a jejich rodiny uspořádá koncert, kde on bude hrát s vězeňskou kapelou a my tam přijdeme jako hosti. K tomu skutečně došlo.“
Jaké to bylo?
„Je to děsivý pocit, když za vámi zaklapne katr. Hráli jsme tam v prostoru bývalý odsvěcený kaple, asi pětadvacet vězňů mohlo za vzorné chování přijít taky. Měli zakázáno tancovat, ale porušili to na poslední písničku, kterou byla Klára. To se zvedli a začali trsat.“
Ještě na nějaké místo nezapomenete?
„Hráli jsme v Hollywoodu kousek od hvězdnýho chodníku i na doskočišti skokanskýho můstku v Liberci, když bylo minus osm stupňů. Taky vojákům v Kosovu, byli jsme třikrát v Austrálii, mockrát v Americe. Zažil jsem s kapelou super věci a objeli jsme prakticky celý svět. Byli jsme i na Zélandu.“
Malátného z Chinaski nepustili do letadla: Rodina musela odletět na dovolenou bez něj!
Je zajímavé, že česká kapela hrající česky takto dobývá svět.
„Vždycky to bylo pro krajany. Jsou vděční za každý rodný slovo. Třeba v Queenstownu, což je asi nejdál od Český republiky jak si dovedete představit, přesně naproti na zeměkouli, byl jeden z našich nejlepších koncertů. Hráli jsme v hospodě, kde ani nebylo pódium! Normálně jsme stáli v rohu, lidi metr před námi a byl to tak skvělý koncert, že se na to nezapomene.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (30. 6. 2024)
PROČ JSOU CHINASKI?
I když jsou česká kapela hrající výhradně česky, název si před třiceti lety dali podle hlavní postavy Henriho Chinaskiho z románů Američana Charlese Bukowskeho. „Bylo těsně po revoluci a my jsme žili divokým způsobem. Studovali jsme DAMU, půjčili jsme si od školy v Karlovce kus sklepa, kde jsme si udělali zkušebnu, a tam jsme první měsíce roku 1990 žili. Ve škole se neučilo, ve třetím patře byl otevřený bar a dole jsme zkoušeli. Bukowski nám strašně sednul k našemu životnímu pocitu,“ vysvětluje Michal. O přejmenování už neuvažoval. „Ale stalo se nám, bylo to kolem roku 2004, kdy jsme dostali Zlatého slavíka, že za námi přišla jedna velká potravinářská firma a zcela vážně navrhla, že nám dá dva miliony, když se přejmenujeme a budeme se jmenovat podle ní. To nás tenkrát opravdu pobavilo,“ usmívá se zpěvák.
31 fotografií
