Jak reflektujete svůj život? Mohli jsem se dočíst o vašich peripetiích, tak když začneme v uvozovkách nepříjemně, rozdýchala jste všechno, co se vám dělo?
Člověk musí, takže jo. Ono vám asi nic jiného nezbude, než se s tím poprat. Moje kamarádka mi řekla, že všechno se musí krájet jako salám. Hezky krok po kroku, nic neřešit dopředu dlouhodobě, co by, jak by, kdyby. Prostě to, co přijde, tak se musí řešit postupně. Jak to člověk naskládá, tak si to musí vyřešit. Takže teď z dlouhodobého hlediska nechci vůbec nic říkat, nic plánovat, nic dělat. Opravdu jedu ze dne na den a krájím ten salám.
Příští rok vás čekají kulatiny. Ono se říká, že od toho určitého věku, já tady nebudu říkat jakého, prý ten život začíná. Myslíte si, že tam se to třeba zlomí?
Můj život je vlastně hrozně fajn. Prostě z něj jenom odešel člověk, který tam nepatřil, takže je to v pořádku. Jsem zdravá, mám zdravé děti a na chleba vždycky nějak bude, o to se postarám, i kdybych na pusu padnout měla. A vlastně jsem spokojená. To všechno přejde, bude dobře a jsme zdraví. To je nejdůležitější.
Všichni vás znají jako moderátorku z televizní obrazovky, ale také modelku. Když zavzpomínáme na léta modelingu, jaká setkání třeba ve světě vám utkvěla v paměti?
Setkání, které mi opravdu zůstalo v paměti, je s Donaldem Trumpem, když jsem byla na Miss Universe. To bylo zajímavé a úsměvné. Říkal: „Aha! Miss Czech Republic.“ Pak, že Ivanka, a já na to: „Jasně, já vím.“ On dodal: „Já jsem měl ženu z Československa, ta mě stála peněz!“ (smích) To mi přišlo legrační. Samozřejmě to asi není žádná velká životní meta, ale každopádně to býval americký prezident, že jo. To je asi nejvýznamnější člověk, se kterým jsem se potkala.
Jaký typ mužů se teď líbí modelce, která už má za sebou životní zkušenosti?
To vůbec není o tom, jaký se mi líbí, ale spíš, jaký je. Vždycky jsem říkala, že vedle sebe nechci hodného chlapa. Že potřebuju, aby měl trošku rohy, aby mě ten vztah bavil, aby to nebylo, že já jsem ta nahoře a mám uťáplého chlapa. Tak ale už jsem ve fázi, kdy se mi to přehodilo, a já bych teď chtěla mít chlapa, který i uvaří, nakoupí, postará se o děti. Hrozně bych si přála, aby se o mě někdo staral, aby se mi to vracelo. Všechno dávám do svých dětí a nemám nikoho, kdo – nemyslím, že by mě na rukou nosil, ale že by jenom něco za mě zařídil, nebo třeba vyvezl popelnici na chodník. To by bylo fajn. (smích)
Věřit chlapům bude pro mě velký problém, říká po nevěře manžela Iveta Vítová |
Čerty máme za sebou, tak to chce teď toho anděla. Jak plánujete letošní Vánoce? Prožíváte je nějak zvlášť extra? Je to pro vás ten posvátný vyklidněný čas z celého roku?
Vyklidněný rozhodně není. Vánoce nikdy nejsou vyklidněné, nikdy nebyly. Nemám úplně tu vánoční atmosféru, ale kvůli dětem prostě musím. Dceři je devět a ta tím žije. Ona ještě pořád věří na Ježíška. Nahrávám přes Bluetooth zvonění, abych to pak mohla pouštět, a běžíme dolů ke stromečku a je to kouzelné. Je to krásné období, ale strašně hektické, rychlé. Hrozně rychle to uteče. Ale máme stromeček už nazdobený, čerti nás na Mikuláše neodnesli, vrátili nás všechny tři.
Kompenzujete to cukroví a perníčky cvičením, nebo na to neberete ohled?
Naopak. Jsem ve fázi, že se snažím přibrat. Žádné cvičení, když pominu to, že běhám dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu kolem dětí. Snažím se na sebe dávat pozor, abych jedla, ne abych se hlídala.
Co byste popřála čtenářům iDNES.cz k letošním Vánocům?
Já bych vám chtěla hlavně popřát, ať jste zdraví. Protože když jste zdraví, tak pak už se zvládne všechno. Ať je to cokoli.
