Jednou jste uváděna jako Vendulka Rytířová, jednou jako Vendulka Prager Rytířová, Vendulka Prager nebo také jako Vendulka Burger Budilová. Jak je to tedy s vaším příjmením?
Na příjmeních nijak nelpím, i když jednou se chci dopracovat ke jménu Budilová. Jako Rytířová jsem se narodila, protože jsem dcera Evelyny Steimarové a Zdeňka Rytíře. Jméno jsem si změnila po svatbě, můj první muž byl Francouz a shodou okolností se jmenoval Prager, což se mi líbilo. Žila jsem čtvrtstoletí ve Francii, takže mít jméno po známých českých osobnostech – v rodině máme příjmení Budilová, Polívková nebo Kodetová – vůbec nebylo důležité. Navíc slovo Rytířová ve Francii nemohl nikdo vyslovit. Jmenovat se Prager bylo zajímavější.
Pak jsem se rozvedla, vrátila do Česka a našla si manžela s příjmením Burger. A až děti vyrostou a Budilova divadelní škola se ještě více rozšíří, vezmu si zpátky jen umělecké jméno Budilová. Po prapradědečkovi, protože tím byl Vendelín Budil, který se významně zapsal zejména do historie plzeňského divadla. (Novou divadelní sezonu v Plzni vždy v září symbolicky otevírá Průvod Vendelín na počest Vendelína Budila. Jeho podobizna stylizovaná podle jeho nejslavnější role – krále Leara – je i v anglickém Stratfordu nad Avonou v Shakespearovském domě; pozn. red.)
Děda opustil babičku tak, že jí o svém plánu utéct neřekl. Babička po něm chtěla, aby koupil citrony, on je místo domů donesl do Národního divadla, dal je tam do skříňky a zmizel…
