Když jste ve společnosti, vyptáváte se, nebo mlčíte a posloucháte, co vyprávějí ostatní?
Dřív jsem se pořád vyptávala. Jak přibývají léta, stačí mi pozorovat. Mojí ne úplně dobrou vlastností byla určitá netrpělivost, překotnost. A vlastně dodneška je. Chodím šermovat. V šermu, než odrazíte útok, musí přijít setina vteřiny, kdy se zastavíte, zamíříte a až pak uděláte výpad. Tohle se učím. Říkám si, vždyť není třeba pořád mluvit, poslouchej, všechno uvidíš, uslyšíš, a když ne, zeptáš se až potom.
Ve druhé půlce rozhovoru mi začal vyprávět, že MMA je skvělá věc, že by každý měl zápasit, že je to největší vynález pro lidstvo. To jsem se neudržela a zeptala se: Nezlobte se... a o penicilinu už jste něco slyšel?
