Jiří Schelinger byl nejen geniálním hudebníkem, ale také bohém, který se nebál užívat si života a jak se zdá, stalo se mu to osudným. Idol žen a bigbítová legenda vytvářela v naší kotlině rockové ovzduší a po okupaci roku 1968 byl dokonce zadržen policií kvůli šíření urážlivých plakátů.

Ve vazbě se Schelinger pokusil o sebevraždu, aby ho propustili. Nakonec díky tomu získal i modrou knížku. Skončil totiž raději v Bohnicích. Prý šlo o propracovaný plán, jak se vyhnout vojenské základní službě. Jaká je ale skutečná pravda, to už se nikdy nedozvíme.

Podepsal Antichartu, i když nenáviděl komunistický režim

V roce 1977 podepsal Jiří Antichartu, aby mohl vystupovat a neohrozil svou kariéru. Byl z toho však nešťastný, protože komunistický režim ze srdce nenáviděl. Byl to duší rebel, a to nebylo pro ducha tehdejší ideologie zrovna vhodné.

Vše vyvrcholilo 13. dubna 1981, kdy přijal pozvání do Bratislavy, aby tam natočil v Československé televizi na playback filmový hit Což takhle dát si špenát. Večer pak zpěvák vyrazil na drink do hospody, kde se prý nechal vyprovokovat jedním z mladíků a skočil do Dunaje z jednoho z bratislavských mostů. To se mu bohužel stalo osudným.

Další verze tvrdí, že Schelinger potkal svou bývalou dívku s jejím novým partnerem a partou kamarádů. Ti opilého a zamilovaného zpěváka donutili, aby z mostu skočil do Dunaje. Nejprve skočil jeden z nich, ten vyplaval a chytil se bójky. Schelinger už takové štěstí neměl a nad hladinu nevyplaval.

Jeho smrt byla zahalena celou řádkou tajemství

Někdo dokonce mluvil o sebevraždě, vraždě nebo o emigraci nebo že za jeho smrtí stojí Státní bezpečnost.

„Jak se dostal do vody, to se už nikdy nedozvíme. Ale že je to on, už víme – měl klíčky v džínách u sebe. A loni mi přišla anonymně složka s fotografiemi, která měla být oficiálně skartovaná,“ řekla jeho bratr před časem Blesku.

Mohl tak konečně vidět výslechy lidí, pitevní zprávu i fotografie. Nikdo z rodiny totiž po nehodě nebyl u identifikace těla. Jen se říkalo, že o pár dní později vyplavila řeka zpěvákovo tělo. Jak vše tenkrát opravdu bylo se už nedozvíme. Jedno je ale jistě, naše země přišla v pouhých třiceti letech o geniálního umělce, který měl celý život před sebou.