19°C
Daniel Nekonečný se vám v minulosti svěřil, jak by si představoval svůj pohřeb?
„To ne, ale když jsme byli na pohřbu jeho maminky, měl na sobě černý oblek. Oblékl si ho až u své sestry Lenky doma v Boskovicích a hned po obřadu ho sundal. Z toho jsem pochopila, jak je mu tradiční obřad nepříjemný. Tak jsem se s jeho přáteli rozhodla, že smuteční ceremoniál pojmeme ve slavnostním duchu.“
Vedení pohřebního ústavu vám zakázalo oheň, ale vy jste ho tam přesto měli…
„My jsme si řekli, že ani Dan by je neposlechl, takže jsme tam tu pyrotechniku stejně zapálili.“
Kromě toho tam mnoho lidí tančilo…
„Ano, měli jsme domluvené, že tanečnice vystoupí s jednou písničkou, a ony tam nakonec stály, tančily a zpívaly pět skladeb. Ale i když to bylo veselé, lidé brečeli dojetím.“
Řekl Dan někdy, kde by si přál být uložený?
„Ne. Jenom já. Když jsme byli v thajském městě Patája, tak jsem při pohledu na moře vyslovila přání, že až jednou umřu, chtěla bych, aby mě tam přijel rozprášit. On to pak říkal všem. Tak přemýšlím, že bych to samé udělala i já pro něj.“
Vidím, že máte urnu s jeho popelem doma…
„Ano, mám malou urnu, kde je pouze jeho část. Velkou urnu se zbytkem popela má jeho sestra Lenka, která ho chce pohřbít v jejich rodinné hrobce v Boskovicích.“
Vy jste se s Danem Nekonečným seznámili v klubu Radost v roce 1995?
„Ano. Měla jsem sedmiletou dceru, která zrovna tehdy byla na chatě, tak jsem si řekla, že se pojedu podívat za kamarádkou Michaelou na bar. V osm večer najednou přicházel Dan v dlouhém kožichu s tygrovaným vzorem. Říkala jsem kamarádce: Podívej se, kdo to jde. Je 15. července, a on má kožich. A kamarádka povídá: Vždyť to je Dan Nekonečný ze Šum Svistu.“
Co bylo dál?
„Přišel k nám, sednul si a dali jsme se do řeči. Po dvou hodinách povídám, že už musím domů, a on se zeptal, jestli ho autem nevezmu do tanečního klubu Safari. Tak jsem ho tam odvezla, dala mu telefonní číslo a rozloučili jsme se.“
Kdy vám zavolal?
„Hned druhý den a ptal se: Víš, kdo ti volá? Řekla jsem, že vím. Zeptal se, kde pracuji. Tak jsem mu odpověděla, že dělám servírku v Alhambře na Václavském náměstí. Přišel za mnou opět v kožichu. Kolegyně koukaly. Takhle jsme se vídali asi čtrnáct dní. Poté jsem ho vzala k sobě domů.“
Tam jste mu řekla, že máte sedmiletou dceru?
„Ano, ukázala jsem mu její fotku v rámečku. Náhle fotka zmizela a nemohla jsem ji najít. Později jsem ji našla v kapse jeho saka, které jsem mu chtěla vyprat. To mě překvapilo. Ptala jsem se, proč mi vzal fotku Terezky. A on odpověděl, že se mu líbila.“
Tehdy jste ještě nebyli v žádném vztahu?
„Nebyli, ale v říjnu s námi začal bydlet.“
Po čtyřech měsících od seznámení? To jste mu řekla: Nechceš s námi bydlet?
„To on sám. Přede mnou bydlel u nějaké slečny, tak si od ní přivezl tašky a nastěhoval se k nám.“
Jak proběhlo jeho první setkání s vaší dcerou?
„Koupil jí nějakého plyšáka. Předem jsem ji upozorňovala, že přivedu kamaráda, a ona ho celý život oslovovala: Dane.“
Kdy jste ho představila rodičům?
„Asi po šesti měsících známosti se nabídl, že bude klidně s Terezkou doma sám, aby ji pohlídal. Bála jsme se, protože to byl pro mě stále cizí člověk. Domluvila jsem se tedy s maminkou, aby ji hlídala, tak se seznámili a máma si ho velmi rychle oblíbila.“
Jaké byly začátky vašeho soužití?
„Hodně vystupoval a bylo to těžké. Na něčem jsme se domluvili, a on ani nepokládal za nutné říct mi, kde je nebo kam šel. Tenkrát neměl ani klíče od bytu, tak jezdil za mnou do práce, kde mě vyzvedl, a já jsem se pak třeba dozvěděla, že měl vystoupení. Po dvou letech se to zlepšilo.“
Požádal vás někdy o ruku?
„Ne, to ne, spíš se mě ptal, jestli bych s ním nechtěla mít dítě. Já už jsem dítě nechtěla a on mi pak dával za pravdu, že když máme Terezku, není potřeba mít další dítě, ale on by určitě chtěl.“
V té době začínal být velmi populární. Vy jste byla u zrodu jeho velké slávy. Nezměnila ho?
„Nezměnila. Akorát jsme začali hodně cestovat. První dovolená byla na Kefalonii v Řecku. To dceři bylo asi devět. Od té doby jsme jezdili na dovolené i dvakrát, třikrát ročně. Jezdívali jsme hlavně na Vánoce. První Vánoce byly v Egyptě, tam jsme byli několikrát, v Turecku jsme byli několikrát, v Dubaji jsme byli dvakrát, v Thajsku jsme byli třikrát. Pak si pamatuji nějaký rok, kdy jsme letěli přes Vánoce do Egypta, vrátili jsme se 30. prosince, 31. prosince vystoupil v hotelu Hilton a 1. ledna jsme letěli do Thajska.“
Takže to dokázal skvěle zorganizovat…
„No, kdyby nebylo mě, tak nevím. Já jsem musela naše věci i věci na vystoupení vybalovat, prát, žehlit, zabalovat.“
Vy jste se mu starala o šatník?
„Ano, a bylo to unavující. Stěžovala jsem si, že jsem z toho unavená, když ještě chodím do práce, a on povídá, abych tam chodit přestala. Poslechla jsme ho a udělala mu obrovskou radost. Pak jsem asi sedm let byla doma a pečovala o něj.“
Co jste musela pro něj všechno obstarávat?
„Tak třeba ve čtyři ráno přijel autobus do Košíř pod Kavalírkou, kde jsme měli velký ateliér na dvoře, kam si Dan dával všechny rekvizity. Řidič mi zavolal, já jsem šla dolů, převzala kufry, všechno vybalila, rozvěsila, případně jsem vše na skládala do pračky a pak přijel Daniel.“
Daniel měl prý přehozený rytmus…
„Ano, chodil spát v pět ráno, vstával v osm večer, odjel na solárko, vrátil se, najedl se a skládal.“
Bylo něco, co ho rozhodilo?
„Například když jsem mu řekla, že nefungují kamna, tak mi odpověděl, abych mu neříkala tyto negativní věci. Poradil mi, abych zavolala Milanu Vojtíškovi, řidiči kapely, který byl manuálně zručný, a kdykoliv bylo něco potřeba udělat, volala jsem jemu nebo bratrům.“
Dan doma nepomáhal?
„Ne. Ani prát neuměl. Jednou jsem letěla na dovolenou s Terezkou a on musel zůstat, protože měl vystoupení. Tak jsem mu vysvětlovala, jak funguje pračka, napsala jsem mu návod na papír, a když jsem ráno odjížděla, seděl u té pračky, koukal bezradně do papíru, až jsem mu řekla, ať to nedělá, že mu to ještě vyperu. Myslím, že to ani nechtěl umět. Několikrát mi říkal, co všechno musel dělat doma, když byl malý. Že musel sekat trávu kosou, luxovat a uklízet domácnost. Vysvětloval mi, že už se napracoval dost.“
V něčem určitě byl nápomocný…
„Vyndával mi tašky z auta. V tom byl dobrý. Měl velkou spotřebu mlíka a vody, takže jsme je kupovali po kartonech. Zavolala jsem mu, že už jedu z obchodu, aby na mě počkal před barákem a pomohl mi s tím. Deset minut předtím jsem mu řekla, aby byl nachystaný, ale on se nejdříve musel nalíčit, nasadit si prstýnky, náramky atd. aby mohl vyjít ven. Takže jsem si to někdy odnosila sama.“
On vždy říkal, že žena je bohyně. Dával vám to najevo?
„Ano, kupoval mi kytky. I když cestoval sám, tak mi volal z letiště. Ptal se, jakou chci voňavku, jaký krém, nebo se vždy ptal na konfekční velikost, jakou mám, a vždy dovezl z cest nějaké tričko pro mě a pro dceru. Na dovolené nás vybízel, abychom si něco vybraly. Dopadlo to tak, že když jsme si šli koupit kolu, odnášeli jsme si deset tašek různých věcí.“
Na vystoupení měl kolem sebe spoustu tanečnic. Nežárlila jste na ně?
„Nežárlila. Vysvětloval mi, že to je jenom jeho image. Věřila jsem mu, že mě nikdy nepodvedl, protože byl ve skutečnosti introvert.“
Když to byl král rozkoše, jak moc byl náruživý v sexu?
„Úplně normálně.“
Doma se tak bohémsky nechoval?
„Ale jo, byl stále pozitivně naladěný a říkal: Pojďme si život užít. Většinou se zavřel do pokoje, pustil si synťáky, kde si něco skládal. Teď Terezka našla v jeho telefonu asi 500 skladeb, co složil. Tak jsme to poslouchaly a brečely.“
A vám to starání o něj nevadilo?
„Dělala jsem to ráda. Pak jsem si začala v roce 2009 zařizovat cukrárnu a to jsem mu vůbec nemohla říct, protože nesouhlasil s tím, abych šla do práce. Poté jsem si otevřela obchod s oděvy. To bylo asi v roce 2013.“
To už se blížila doba, kdy jste se rozešli. Jak k tomu došlo?
„Poslední tři roky našeho vztahu jsme bohužel netrávili skoro už vůbec spolu. Nepovídali jsme si tolik, nechodili na večeře, nejezdili jsme nikam na dovolenou. Věnoval se stále více své práci. Tehdy mi začalo připadat, že je zbytečné, abychom byli dále spolu. On by se se mnou asi nikdy nerozešel, tak jsem to musela vzít do rukou sama.“
Litovala jste někdy toho rozhodnutí?
„Litovala. On mi říkal Zuzko, už to spolu doklepeme. Co blbneš? I tak jsme si volávali dvě hodiny v kuse.“
Našel si ještě někoho?
„Ne. Když jsem vešla do domu po jeho smrti, tak jsem neviděla žádnou dámskou věc. Ani od sousedů jsem neslyšela, že by za ním chodila někdy nějaká ženská. Nikdy už k sobě nikoho nepustil a zjistila jsem, že můj pokoj, který jsem tam měla, zůstal i po pěti letech nedotknutý. Zřejmě doufal, že se vrátím.“
Zapálil pánev
Při vystoupení ohnivý showman jednou zapálil koberec, který musel platit, ale doma naštěstí proměnil v uhel pouze pánev na smažení. „Když jsem mu říkala, že jsem ji našla úplně černou, protože zapomněl puštěný sporák, tak řekl, ať si koupím novou, že se přece nic nestalo,“ vzpomíná Kardová a dodává: „Vůbec mu nedocházelo, že jsme mohli vyhořet.“
20 Brazilek
„Ze začátku jsem to táhla spíše já než on,“ hovoří Zuzana Kardová o finanční situaci ve společné domácnosti s Danem Nekonečným. Zpočátku ještě nepoužíval pyrotechniku. Jezdily s ním maximálně dvě holky. Pak se jeho cena zvedla díky televizi, ale zvedly se i náklady. Dcera Tereza, která s ním od čtrnácti vystupovala, se mámě svěřila: „Na vystoupení najal dvacet Brazilek, což bylo zbytečné, protože se ani nevešly na pódium.“
