Čaputová je prezidentkou všech. Problémy Romů se za totality ututlaly, říká filmařka

Clara Zanga Clara Zanga
24. 4. 2022 17:07
Babička jí odmala vyprávěla, že její praděda byl za druhé světové války partyzánem. V dospělosti se o téma romského odboje začala více zajímat a ponořila se do archivů. „Mám pocit, jako by byla historie psaná bez Romů,“ říká Vera Lacková, autorka filmu Jak jsem se stala partyzánkou, který uvedl festival Jeden svět a nyní je v online distribuci na platformě Dafilms.
Vera Lacková slýchala příběh o svém pradědovi, který byl romským partyzánem, odmala. Vyprávěla jí ho babička, u níž vyrostla.
Vera Lacková slýchala příběh o svém pradědovi, který byl romským partyzánem, odmala. Vyprávěla jí ho babička, u níž vyrostla. | Foto: archiv Very Lackové

Praděda Very Lackové Ján žil v malé obci Turček na středním Slovensku. Byla to vesnice, kde vedle sebe po staletí bez problémů žili Němci a Romové - až do druhé světové války. Během 40. let byl romský prodavač látek opakovaně vězněn v pracovním táboře jako podezřelý kočující živel. Pravděpodobně i kvůli této zkušenosti se v srpnu 1944 stal členem několika partyzánských skupin.

Ján Lacko
Ján Lacko | Foto: Media Voice / Mirius FD

Gestapo Jána Lacka později znovu chytilo a věznilo v Dubnici nad Váhom až do konce války. Tam romský odbojář jen o chlup unikl smrti. "V táboře vypuknul tyfus. Nacisté se chtěli zbavit některých lidí, aby se nemoc nešířila dál. Přišli proto s tím, ať se přihlásí muži, kteří jsou nakažení, že je vezmou do nemocnice. Praděda to viděl jako příležitost k útěku, tak se přihlásil. Ale jeden gestapák si ho vzal stranou a řekl mu, aby nechodil, že ho zastřelí. Schoval se proto na záchodě," vypráví Lacková příběh, jenž se v její rodině předává z generace na generaci a který si také ověřila v archivech.

Lacko se sice zachránil, ale gestapo se mu mezi tím pomstilo - v lese zastřelilo jeho matku, manželku a čtyři dcery, z nichž nejmladší byly jen dva měsíce. "V té době v zemi probíhaly represálie vůči domácímu obyvatelstvu po potlačení Slovenského národního povstání. Bylo povolené vraždění za zapojení do odboje, ale také za pouhé podezření z něj. Nenávist vůči Romům byla navíc velmi otevřená, jen v Turčeku zemřelo přes 600 lidí," dodává Lacková historický kontext.

Obyčejný romský život

Traumatický příběh se v rodině Lackových vypráví pro odlehčení s pohádkovým prvkem - Jánova matka Mária měla cestou na smrt trhat peří z dětské peřinky a dělat z něj cestičku, aby ženy po návratu z tábora našel. Režisérka filmu vyprávění slýchala od své babičky, která ji vychovala. Kladla jí na srdce, aby příběh romského partyzána, na něž historie příliš nepamatuje, předávala dál. To se její vnučka rozhodla splnit - s kamerou v ruce. Dvouleté pátrání v archivech skloubila s téměř aktivistickou prací. Snažila se například starostu Turčeka přimět, aby uspořádal pietu za padlé romské odbojáře. Setkávala se ale s výmluvami starosty i nelibostí místních.

"Cítila jsem takový nenápadný odpor. Starosta ke mně nebyl nepříjemný, ale místní za ním chodili a stále mu to předhazovali: proč se má něco dělat pro Romy, že nikdo neví, jak to vlastně bylo, že se to nestalo, že romský odboj neexistoval. V Turčeku žili karpatští Němci, dodnes tam žijí lidé, kteří byli za války součástí Hitlerjugend (polovojenská mládežnická organizace, pozn. red.). Podle mě velmi dobře vědí, co se v obci stalo, ale nechtějí si připustit vinu," vysvětluje si filmařka chování místních.

Romský holokaust a protinacistický odboj

  • Romský holokaust neboli Romengro murdaripen v Česku vyhladil 90 procent romské populace.
  • Řada Romů se však zapojovala také do protinacistického odboje, na Slovensku hojněji než v Česku. 
  • Slovenští Romové často pomáhali tamnímu partyzánskému hnutí, protože měli dobrou znalost hor a lesů, případně se zapojovali do vojska Ludvíka Svobody jako dezertéři. 
  • Nejznámějším českým romským odbojářem je Josef Serinek. Podařilo se mu uprchnout z tábora v Letech a na Českomoravské vrchovině založil úspěšnou partyzánskou jednotku Čapajev.
  • On sám si vysloužil přezdívku Černý partyzán.
  • Po druhé světové válce měl ve Svitavách hostinec U Černého partyzána.

Tryznu nakonec uspořádala, ale tamní Romové paradoxně nedorazili. Režisérka filmu to vnímá jako problém romské identity. "Roli hraje to, jak jsme historicky vnímáni a že jsme špatně reprezentovaní médii i politiky. Neukazují se pozitivní vzory ani obyčejný život romské střední třídy Média se stále zaměřují na osady, když dojde k nějakému trestnému činu, vyzdvihují etnicitu Romů, ale nikdy nenapíší, že někoho zavraždil Čech nebo Slovák. Romové pak chtějí ukázat, že nejsou jako ti ostatní," říká Lacková s tím, že obyčejný romský život se proto snaží ukázat ve filmu prostřednictvím své rodiny.

Raději vepřín než památník

Režisérka v archivech nepátrala jen po své rodinné historii, dozvídala se čím dál víc o samotném romském odboji. Narazila na příběh Antona Facuna, který během Slovenského národního povstání pracoval pro americké tajné služby. Po válce se věnoval emancipačnímu hnutí Romů, za minulého režimu byla však jeho práce zneuznána.

Stopy romské historie Lackovou zavedly také do jihočeských Let u Písku. Tam se setkala s vnukem a pravnukem romského partyzána Josefa Serinka, který byl v tamním koncentračním táboře vězněn. "V Letech mě mrzí přístup místních i vedení obce. Nesouhlasí s tím, aby tam byl památník, raději by byli za vepřovou farmu. Stále tvrdí, že to byl jen pracovní tábor, a tuto rétoriku v Česku používají i někteří politici. Je to smutné, nejenže odtamtud deportovali Romy do Osvětimi, ale umírali i přímo tam, což potvrdil nedávný archeologický výzkum," připomíná. Vepřín by měl být zdemolován ještě letos a od příštího roku by jej měl nahradit památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách.

Lackovou také mrzí, že jsou Romové v kontextu druhé světové války prezentováni jen jako oběti a vnímá paralelu s probíhajícím konfliktem na Ukrajině. "Romové bojují za Ukrajinu a dělají hrdinské činy. Jenže když se například zmocnili ruského tanku, na sociálních sítích se to prezentovalo tak, že jej ukradli a dají ho do sběru," připomíná událost z Chersonské oblasti. Upozorňuje také na to, že Romové mají nezřídka problém z Ukrajiny uprchnout. "Odmítají je odvážet řidiči autobusů. Na hranicích vznikají dvě řady - jedna je pro Romy a druhá pro všechny ostatní. V hostitelských zemích je nechtějí ubytovávat," vyjmenovává.

V souvislosti s tím zmiňuje i vzestup krajně pravicových stran v Evropě. "Spousta lidí se mě ptala, proč zpracovávám historické téma a že se nic takového nezopakuje. Dnes vidíme, že se to děje. Neonacistické strany se dostávají do parlamentu na Slovensku i v Rakousku, kde žiju. V Česku máte také stranu, která je v tomto svou rétorikou podobná," říká.

Myslí si však, že na slovenskou společnost má pozitivní vliv prezidentka Zuzana Čaputová. Ta projevila o téma romského odboje zájem, když jako jediná politička navštívila výstavu Lackové na toto téma. "Ona je prezidentkou všech lidí a to se mi líbí. Snaží se promlouvat ke všem občanům bez rozdílu etnicity, víry nebo orientace. Je velmi otevřená. Vnímám ji jako mimořádně silnou ženu, stejně jako paní ombudsmanku Máriu Patakyovou, která ale ve své funkci končí, což mi je velmi líto," říká o veřejné ochránkyni práv, která navštívila i premiéru filmu Jak jsem se stala partyzánkou.

Jako by se s Romy nepočítalo

Lacková má pocit, jako by byla historie psaná bez Romů. V dětství přijala jako fakt to, že Romové v dějinách chybí, ale během vysokoškolských studií se začala touto otázkou zabývat a pořizovala rozhovory s přeživšími romského holokaustu. "Netýká se to jen romského odboje, je to, jako by se s Romy vůbec nepočítalo. Přitom je to největší etnická minorita v Evropě. Možná si ti, kteří psali historii, neuvědomovali, že Romové také ovlivňují kulturu zemí, v nichž žijí. Jako příklad uvedu španělské flamenco. Pochází od Romů, ale možná o tom tolik lidí neví," říká.

Dluh ohledně povědomí o romské historii je podle ní tak obrovský, že se nedá v dohledné době vyrovnat. Lacková se však snaží příběh romského odboje dále uchovávat. "Sice jsem přišla o babičku, ale zároveň můžu dále pečovat o pradědův odkaz, jak si to přála. Nyní to symbolicky předávám i své dceři," říká. Vypráví jí o pradědovi, který byl romským partyzánem, tak jak to sama slýchala.

Podívejte se na trailer k dokumentu:

Jak jsem se stala partyzánkou - trailer | Video: Media Voice / Mirius FD
 

Právě se děje

Další zprávy