9°C
Když se Rozálie narodila do umělecké rodiny mistra swingu Ondřeje Havelky (68), měla kariéru v branži tak trochu předurčenou. Otec ji brával na svá vystoupení už jako malou holčičku, ale brzy se toho „přejedla“. Chtěla zkusit prorazit ve světě sama za sebe.
„V jistou chvíli jsem začala cítit, že se na mě lidi tváří, jako že jsem ten protekční spratek, a přestala jsem si věřit a užívat si tu samotnou práci. A v tom cirkusu jsem tu lásku ke zpěvu a swingu zase objevila a také to, že to dokážu sama za sebe,“ svěřila se Havelková pro DVTV.
Dostat se do cirkusu bylo jejím velkým snem od samého dětství. „Byla jsem tím očarovaná, dokonce jsem se někde zmínila, že bych tam klidně i jen klaunům zašívala spodky, a nakonec se ozval Petr Forman a řekl, že jeho kamarád hledá lidi do belgického cirkusu, tak jsem jela,“ přiznala Rozálie s tím, že to v 19 letech byl jistý útěk od slavné rodiny. „Útěk to byl, ale zároveň to bylo takový osvobozující. A už teď znovu přemýšlím, že tam zase zdrhnu,“ dodala.
Na své cestě za snem ale také narazila. „Představte si slečinku z dobré rodiny z Prahy, která přijede do zaprášeného hangáru plného bordelu a zazimovaných maringotek a prachu a ze dne na den má začít stavět šapitó. A nikdo jí vlastně neřekne, jak se to dělá, protože to všichni berou jako úplnou samozřejmost. Tak to bylo takový drsný, ale strašně mě to otužilo a myslím si, že to pro mě bylo dost důležitý,“ přiznala v rozhovoru Rozálie, která v maringotce žila rok.
V cirkuse nabrala zkušenosti nejen hudební, ale také milostné. Má za sebou nevydařený vztah, z něhož načerpala dostatek inspirace pro svou desku Korzetiér.
Právě tak nazvala svého posledního přítele, který ve vztahu dost utahoval smyčku, že sotva dýchala. „To nebyl žádný tyran a usurpátor, jen takový lehký citový vyděrač a velmi šikovný korzetiér,“ podotkla zpěvačka, která se nakonec z nešťastné lásky vypsala a vyzpívala. Žánr, kterému se věnuje a při kterém hraje na harmoniku, nazvala morbidní šanson.
