7°C
Pane Satoranský, čím vás role majora Koutného zaujala? Oslovila vás hned napoprvé?
„Od začátku se mi moc líbila. V seriálech bývá většinou šéf kriminálek protivný a všichni ostatní musí překonávat jeho námitky a nálady, ale ten můj je takový hodný, takže ten kolegy moc nezlobí. To se mi paradoxně líbilo.“
Takže klaďasové se vám hrají dobře?
„Musím říct, že se hrají docela těžko. Záporáci jsou pro herce vděčnější. Říká to většina z nás a souhlasím, že je to pravda.“
Hrál jste vůbec někdy opravdu zápornou roli?
„Sice málo, ale hrál. Třeba ve filmu Causa Králík u Jaromila Jireše jsem si zahrál darebáka, takovýho arogantního hajzlíka Jouna, okrádajícího svoji tetičku. A Miloš Kopecký hrál tehdy úplného klaďase. To byla hodně příjemná změna pro nás oba.“
A v divadle?
„Taky jsem si zahrál záporné role! Třeba v Schillerových Loupežnících jsme hráli bratry Moorovy – hodnýho hrál Viktor Preiss a já toho zlýho. Takže jsem si ve své kariéře zahrál i darebáky. A rád. Nevypadám na to, ale umím být i zlý.“ (směje se)
Jak vzpomínáte na natáčení Modravy, líbilo se vám na Šumavě?
„Při posledním natáčení jsem si moc přírody neužil, protože těžiště figury bylo ve vyšetřovačkách v Klatovech. Natáčeli jsme na skutečné policii, chudáci se tam museli uskrovnit a dát nám prostor. I to bylo prima. Se šéfem místní policie jsem se spřátelil.“
A co ta Šumava?
„Jen občas jsem byl nahoře v Srní. A když byla chvilka, tak jsem se po okolí podíval a prošel jsem si srnský okruh. To, co bylo poblíž. Šumava je nádherná, to nemusím nikomu říkat. I televizní diváci už to pochopili, takže návštěvnost Šumavy je mnohem větší, možná i díky seriálu.“
Máte tam nějaké oblíbené místo?
„Chaloupku mám na druhém konci republiky, takže sám se tam nedostanu. Ale během natáčení jsme měli sídlo v Srní, kde má i pan režisér chalupu, a tam už to znám. Takže tam bych se někdy zase rád vrátil, to je krásné místo.“
Jde o poslední řadu. Jak se vám se seriálem loučilo?
„Neříkám to vždycky, ale toto loučení pro mě bylo docela smutné. Vím, že už takové natáčení nikdy nezažiju. Atmosféra při něm byla hrozně krásná. Se skvělým režisérem, kolegy, štábem. Když jsme dotáčeli, bylo mi hodně smutno. Ale jednou se končit musí. Každopádně na natáčení Modravy do smrti nezapomenu.“
Budete se dívat?
„Určitě budu! Ne kvůli sobě, ale kvůli kolegům. Mám velikou radost z toho, jak figuru hraje Filip Tomsa. Je naprosto přirozený, nevidím na něm nic umělýho. Hraje to moc hezky.“
Však je to také váš student, že?
„Ano, učil jsem ho na konzervatoři. A mám velkou radost, že se mu v herecké práci daří.“
Momentálně zkoušíte v Divadle na Vinohradech, co máte za roli tam?
„Jde o Shawovu hru Člověk nikdy neví. Z novin jsem se dozvěděl, že mi v divadle dali lepší smlouvu a v nový hře budu mít hlavní roli. Ani jedno není pravda. Mám tam hezkou menší roličku, číšníka.“
Jak dlouho už v souboru jste?
„Teď už padesát šest let. Už jsem starej. Stejně jako major Koutný v Policii Modrava. Ten je už taky v důchodu a trochu mimo dění. A občas se v seriálu objeví, když se za ním přijedou poradit jako za zkušeným kolegou.“
Padesát šest let. To je rekord, ne?
„Teď už asi ano. Spousta kolegů už nás opustila, takže teď už jsem tam asi služebně nejstarší. A jsem vděčný, že mě tam pořád nechávají a chovají se ke mně moc hezky.“
Modrava – 13 let života
První díl natočil režisér Jaroslav Soukup už v roce 2008, pět let se ale nic nedělo kvůli finanční krizi. Napsali zbývajících patnáct dílů a seriál šel k ledu. „Po pěti letech jsme museli scény znovu přetočit. Filip Tomsa tam byl jako mladíček, a najednou z něj byl chlap,“ usmívá se režisér Soukup, který na seriálu strávil 13 let života a 480 natáčecích dní. „Myslím si, že v nejlepším se má končit. Doufám, že poslední řada bude mít stejný úspěch jako ty minulé,“ dodal.
Vášnivý fotbalista
I když je mu už přes osmdesát, je stále milovníkem fotbalu a čestným členem Amfory. „Někdy mě ještě pozvou na čestný výkop, jinak hrát už nemůžu, to bych dělal ostudu,“ usmívá se herec. „K osmdesátinám jsem od nich dostal Cenu fair play, ale bral jsem to jako legraci, protože můj fotbal byl takový, že jsem jim moc nepomáhal. Ale byl jsem mezi nimi rád,“ usmívá se herec. S Amforou projel svět, dostali se i do Brazílie či Japonska. „Díky tomu, že Jirka Menzel za mě zahrál roli, ve které mě narežíroval, jsem mohl jet do Brazílie. Kamarádi mi tehdy pomohli,“ dodává.
Mše za Hanu Maciuchovou (†75): Jak vzpomínal Jaroslav Satoranský? Hanka Höschlová
