7°C
Davida Vondráčka ve světě filmu nejvíc proslavil celovečerní dokument Láska v hrobě, za kterého získal Českého lva. Několik let sledoval příběh dvou milenců bezdomovců žijících na německém hřbitově v pražských Strašnicích. Má za sebou natočených desítky televizních filmů a dokumentů, včetně Cestománie, GEN – galerie elity národa či Poslední naděje Věry Bílé.
Celý svůj život sledoval těžké osudy jiných a rozuměl jim. Ani s ním se totiž život nemazlil. Vyrůstal s otcem alkoholikem, který ho často bil a psychicky týral. Hodně kvůli tomu utíkal z domova. Kvůli nefunkční rodině se čím dál častěji sám uchyloval k alkoholu. Pil tolik, že ho několikrát vyhodili ze zaměstnání a nakonec skončil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích.
Miliony v tahu
Podepsal ale revers, pil dál a našel si zálibu v hracích automatech. „Alkohol mě ovlivňoval v tom, že jsem šel do daleko většího hazardu, než bych šel normálně. Znám lidi, kteří umí z herny včas odejít a umí sázet. Nějakou hodinu to pak může vycházet a oni pak dokážou s velkou sázkou odejít. To já jsem nikdy neuměl. A zvláště ne ve chvíli, pokud jsem pil a ztrácel úplně zábrany,“ přiznal Vondráček v pořadu 13. komnata.
I přes své závislosti ale pracoval dál a dokázal si vydělat i 150 tisíc měsíčně. To mu ovšem nestačilo a neustále si půjčoval další finance z banky a jeho dluhy neustále narůstaly. Až nakonec skončil na ulici. „Dá se říct, že jsem na ulici strávil měsíc života. Pamatuji si, že jsem uplácel na Hlavním nádraží v Praze toaletářku, aby mě na záchodech nechala přespat, protože tam bylo poměrně teplo,“ vzpomíná režisér, který za svůj život propil a prosázel celkem sedm milionů korun.
Ve světlých chvilkách se mu podařilo najít manželku, se kterou založil rodinu. Mají dvě děti. Jenže abstinence mu nevydržela dlouho, žena ho vyhodila a on skončil opět na ulici. Znovu pak strávil nějaký čas v léčebně v Bohnicích. Párkrát dokonce uvažoval i o sebevraždě.
Žije z osmi tisíc měsíčně
Kvůli dluhům nakonec vyhlásil osobní bankrot. „Mám dvě děti, kterým je dvanáct a čtrnáct let. Nebyl jsem dobrým otcem a po celé to období to měly těžké. Pokouším se alespoň teď se jim trochu věnovat. Chodím s nimi do restaurací, kaváren, muzeí, nemám ale peníze. Nedávno jsem prodal Českého lva, protože o něj měl zájem jeden člověk z filmové branže. Tak teď s dětmi díky tomu mohu trávit čas,“ říká bývalý televizní reportér.
Závislost nakonec překonal, už pět let nepije ani nehraje, splácí své dluhy a měsíčně mu zbývá osm tisíc korun na živobytí. Ale nestěžuje si. Když vydrží, za dva roky bude mít splaceno. Ví ale, že hranice nad propastí je velice tenká a stačí jeden panák a může dopadnout špatně.
